Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Wilhelm Keitel (celým jménem Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel), syn statkáře, se narodil 22. září 1887 v Helmscherode v Německém císařství.

Vstoupil do armády a roku 1912 se stal podporučíkem u dělostřelectva. Na začátku první světové války měl hodnost kapitána. V září 1914 byl vážně zraněn střepinou. Po uzdravení a návratu do služby velel dělostřelecké baterii a v březnu 1915 se stal členem generálního štábu. Také sloužil u XIX. rezervního sboru (1916-1917) a u 199. pěší divize (1917). Nakonec, v prosinci 1917, se vrátil do generálního štábu v Berlíně.

Po válce byl v jednotkách Freikorps a roku 1919 sloužil na hranici s Polskem. Zůstal v armádě a strávil tři roky jako instruktor v jezdecké škole v Hannoveru. Poté nějakou dobu sloužil u 6. dělostřeleckého pluku. Následně byl přidělen do vojenské kanceláře (Truppenamt - krycí označení pro poválečný generální štáb) a v únoru 1929 byl povýšen na podplukovníka. Později toho roku se stal vedoucím organizačního oddělení, kde se podílel na tajných přípravách trojnásobného zvětšení německé armády.

V lednu 1933 se chopil moci Adolf Hitler a Keitelův starý přítel Werner von Blomberg byl jmenován ministrem obrany. Krátce nato ho Blomberg Hitlerovi představil. Keitel byl Hitlerem uchvácen a stal se jeho oddaným stoupencem. V únoru 1938 se Keitel stal náčelníkem nejvyššího velení ozbrojených sil (OKW - Oberkommando der Wermacht). Zařídil, aby se jeho přítel Heinrich von Brauchtisch stal náčelníkem velitelství pozemních vojsk.

Během druhé světové války byli Keitel, Alfred Jodl a Walter Warlimont v OKW nejdůležitějšími osobami. Keitel byl věrným stoupencem Hitlerovy politiky a po útoku na Polsko vydal SS a gestapu rozkazy k likvidaci místních židovských obyvatel. Byl odpůrcem tažení na západ a operace Barbarossa, ale pokaždé se stáhl, když Hitlera jeho připomínky rozzuřily. V obou případech se pokusil o rezignaci, ovšem Hitler ji pokaždé zamítl.

V červnu 1941 Keitel podepsal takzvaný rozkaz o komisařích, který polním velitelům nařizoval zajaté politické komisaře popravovat. Tentýž měsíc podepsal další rozkaz, který umožnil Heinrichu Himmlerovi aplikovat na okupovaných územích SSSR rasový program.

V září 1942 Keitel a Jodl bránili polního maršála Wilhelma Lista před Hitlerovou kritikou. Následně byl Jodl vyhozen a s Keitelem si Hitler řadu měsíců odmítal potřást rukou. To bylo naposledy, co se Keitel pokusil odporovat Hitlerovým vojenským rozhodnutím. Od té doby, díky okatě demonstrované poslušnosti, byl některými důstojníky přezdíván "Lakaitel" (Lakai znamená v němčině lokaj).

Během příštích dvou let vydal rozkazy, které nařizovaly popravy bouřících se dělníků, likvidaci Židů a zajatých partyzánů. Také navrhl, aby němečtí civilisté byli povzbuzováni k lynčování sestřelených spojeneckých letců.

Po válce byl Keitel uvězněn a souzen v Norimberku jako jeden z největších válečných zločinců. Hájil se tím, že nikdy nečinil rozhodnutí a pouze se podřizoval rozkazům. Byl shledán vinným a 16. října 1946 byl popraven. Jeho paměti Ve službách říše vyšly až po jeho smrti.