Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je mnoho různých teorií o Yettim. Abych v tomto tématu zaujala svůj vlastní názor, přečetla jsem o něm několik málo textíků. Tímto způsobem jsem si o tomto tvoru utvořila osobní obrázek.

Postava
Pokud bych ho měla popsat podle své vlastní hlavy a své vlastní fantazie, popsala bych Yettiho jako opravdu hodně vysokého tvora - zhruba 2,5-4 metry. Dalším poznávacím bodem je fakt, že Yetti chodí vzpřímeně, stejně jako lidé. Pouze v minimálních případech je popisován jako zvíře chodící po čtyřech, tedy s vyvinutými delšími předními končetinami. Další teorie udává, že Yetti se ve své chůzi dosti podobá gorile. Tedy že si při kroku pomáhá předníma rukama.
Tento tvor má velice vyvinuté plachtovité dlaně, připoutané na velice silných ramenatých rukou. Též chodidla jsou obrovská a podle fotografií a kreseb otisků jeho nohy víme, že zatímco u člověka je prohlubeň po stopě sněhem zhruba 2,5-3,5 cm, u Yettiho to je až 15 cm. Při tomto poměru se mohu domnívat, že je Yetti opravdu kus zvířete! Jeho váhu odhaduji tak na 200 kg, ne-li více. Délka stopy je až 42 cm dlouhá.
Obličej Yettiho není však toliko zarostlý jako jeho tělo. Na tvářích, čele, na nose a v oblasti ústního kruhu je holý. Jeho kůži se postupem let dostává na tvrdosti. Podle mého je to podobné jako u hroší kůže. Tlustá vrstva, která zapříčiní základní mimické výrazy. Když se však Yetti narodí, má kůži růžovou. Rok od roku pokožka tvrdne a tmavne. V dospělosti získá šedavou barvu.

Kožich
Jelikož je vyobrazen jako bytost žijící ve studenějších oblastech, jistě musí být po celém těle pokryt dlouhými huňatými chlupy. Podsada by měla být dost měkká, ale také velice hustá, aby tvora chránila před zimou. Pesíky určující jeho barvu si představuji dosti tvrdé a mastné, připravené čelit díky tomu vlhkosti. Jeho kožich jako celek tvoří takovou tepelnou izolaci, která je tak silná, že na ní ani netaje sníh.
Zbarvení je dáno podle toho, kde Yetti žije. Bývá to však na první pohled bílá barva. Při bližším zkoumání - které se však ještě nikomu nikdy nepodařilo - by člověk zjistil, že má Yetti charakteristické textury, a to většinou šedé-černé barvy.
Poznatků je málo, ale já si myslím, že Yetti na léto svůj kožich mění. Postupně s větším teplem "líná" a zbarvuje se do tmava. V létě by pak mohl být šedočerný, nebo hnědý. To vše pravděpodobně záleží na genetice. Protože jako my, lidé, nemáme každý stejnou barvu vlasů, Yetti je nemají také. V zimě, kdy je jejich kožich světlejší, je čeřen texturami, které vypovídají o jeho původní barvě.
V teplejším období také nemá Yetti tak velkou vrstvu chlupů. Když nastává zima, zase mu začínají růst a postupně houstnou.

Rozšíření a život
Yetti žije v severních zemích Evropy a Ameriky. Stahuje se do míst, kde je chladněji a kde je větší nadmořská výška. Zpravidla však žije v horách, či jiných vyšších oblastech. Nemá rád společnost jiných tvorů, a to ani sobě rovných. Vyskytuje se velice málo. Je až obdivuhodné, jak se Yetti dokáže sžít s přírodou. Stává se její součástí.
Když přijde čas rozmnožování, samci Yettiho putují i několik desítek mil. Instinktivně najdou svůj ženský protějšek a pak je už jejich soukromí ve hvězdách. Po oplodnění samice se opět vrací zpátky domů.
Děti-mláďata se matce rodí zhruba za stejnou dobu, jako je to u lidí, tedy za cca 9 měsíců. Počet se odhaduje na 1-2 mláďata. Po dvou letech však matku opouští a putují daleko, aby si našla sama svůj nový domov. Matka by delší jejich přítomnost nesnesla a jistě by je zabila.

Má teorie o Yettim
V tomto tématu nemám žádnou, ani sebemenší orientaci. Pokud bych se nad tím ale více zamyslela, pravděpodobně bych se odvolala na názory lidu. Po bližším rozvedení jistě na něco přijdu.
Já osobně nemám ráda realisty. Jsou to lidé neuvěřitelně strozí. S obavou však někdy sleduji, že i já mám na život mnohdy spíše realistický nadhled. Pokud bych to ale nepitvala, rozhodně bych řekla, že patřím mezi optimisty.
Optimista by ze svého optimistického hlediska poskytl nadhled, že Yetti je skutečný a je býložravý. Je to tvor milý a mírumilovný, který sice není moc chytrý, ale stará se o zvířata, která žijí v okolí jeho domova. Přes léto se živí převážně bylinami, v zimě se uvádí do zimního spánku (hibernace). A když ho probudí nějaké to šramocení horolezců, rozzlobí se, vyběhne ze své skrýše a nechtěné návštěvníky vystraší k smrti. Potom si jde opět lehnout. A kdyby ho lidé uviděli přes léto, mysleli by si, že jde o medvěda, či jiné zvíře a dají mu pokoj. A takto Yetti žije inkognito ve svém doupěti celých 90 let svého života.

Pesimista by usoudil, že Yetti skutečně žil. Žil v horách na naší planetě a požíral živočichy, kteří se mu pletli u jeskyně. Pokud měl štěstí, ukousl si i kus nějakého toho zbloudilého chodce, nebo horolezce. Ostatní zvířata z něj měla nehorázný strach, stejně jako lidé ve vesnici, která pod horou stála.
Lidé si mysleli, že je Yetti nějaký zlý netvor, kterého zlá čarodějnice zaklela a teď tam žije a jistě by chtěl pro sebe uloupit tu nejpůvabnější dívku z vesnice. S hrůzou v očích ho jednoho večera zabijí.
O několik století později je odstartován hon na Yettiho, jako na zdroj krásné kožešiny pro panovníka země. Znovu Yettiho jistě považovali za nějakého medvěda, či jiné zvíře tomu podobné. Lidé Yettiho načisto vyhubili a dnes je jen několik málo exemplářů, které od sebe žijí tak daleko, že se nemohou rozmnožovat a jistě brzy všichni pojdou stářím.

Realista by si ty dva prohlédl všeříkajícím pohledem a dal se do vyprávění své teorie, která se zhruba skládá z tohoto:
Yetti je jen výmysl buďto hodně chytrých, nebo hodně hloupých lidí. Pokud by se jednalo o lidi chytré, bylo by to možná z více než sta důvodů, proč by si Yettiho vymysleli. Jeden z těch hlavních je zcela jednoduchý. Kdo by si kdy pamatoval postaršího vědce s několika školami, který se snažil prorazit se svými objevy a vynálezy, ale zkrátka se mu to nepovedlo? Nikdo. Takových vědců totiž naše země nosila již stovky. Ale nosila ta samá země také chlapíka, který v končinách, kde není možný život, uviděl na vlastní oči tvora neuvěřitelně podobného člověku, porostlého tlustou bujnou srstí s půlmetrovou stopou? Myslím, že tento odstartovaný fenomén s názvem YETTI si jistě hned našel svého krále, který ho viděl na vlastní oči, který jako první na světě spatřil tvora, který se vymyká všem živočichům, tvora, který nikdy - ba ani náznakem - nebyl popsán, či vůbec spatřen.
Byla to jen báchorka jak na sebe upozornit? Jak se neprodleně zapsat do historie? Možná. Hned po tomto spatření najednou Yettiho vidělo více lidí. Bádali v těch končinách a jako zázrakem všichni nalézali jeho stopy, kosti atd.
Najednou přibývalo lidí, kteří viděli sněžného muže. Líbil se jim zájem médií, který o ty bezejmenné lidi teď byl. Ze dne na den se z těch osob stávali nepřekonatelní vědci. Teď se už jenom čeká na někoho, kdo by jim jejich teorii a tvrzení vyvrátil. A kdo to bude? Realisté.
Další možností se tu nalézá fakt, že pouze nějaký občan chtěl na určité místo přitáhnout cestovatele, a proto si Yettiho vymyslel, jako perfektní atrakci. Jako předloha mu jistě sloužila Lochnesská příšera Nessie v tak již známém jezeře ve Velké Británii. Ten daný člověk jistě by moc dobře věděl, že se lidé dají snadno nachytat a dají se jim napovídat všechny různé báchorky. Vsadil zde na správnou kartu. Lidé se opravdu chytli.
A já, leč nerada, stojící mezi třemi lidmi, se obrátím na realistu. Potřesu mu rukou a sednu si vedle něho...