Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

U města bavorského, jen pár set metrů od hranic rakouských, stával mohutný hrad Mohr. Našlo se spousta rytířů, kteří se snažili hradisko dobýt a jeho poklad získat, avšak nikdy se nevrátili živí, i mocného velmože Ottokara hrad pohltil. Nebylo úniku, nebylo cesty zpět.

Tu městem projížděl urozený panic, jehož rodokmen sahal až do desátého století, i mocní kněží se mu klaněli.
"Poslyšte!" zakřičel na místního trubače, "jak se mohu dostati do hradiska Mohr?"
Trubač mlčel, div a překvapen neodpověděl, jen ukázal směrem na jih. Panic, poděkovav trubači, pobídl svého koně a tryskem se vydal na jih, až se cesta rozvířila a udivené měšťany zavalil písčitý prach.

Panic se řítil rychlostí blesku k hradu. K jeho údivu cesta nebyla nijak nebezpečná, vodorovnou stezkou z kopce se jelo poměrně lehce. Zanedlouho dorazil k hradu. Už na první pohled působila starobylá stavba děsivě: čtvercový půdorys se čtyřmi věžemi po krajích, leč jedna z nich už byla sesunutá a další dvě polorozpadlé; stavba měla spoustu děr ve zdech, zjevně způsobených katapultovou palbou.

Panic si nasadil blyštivé trupové brnění a uchopil svůj věrný meč Jupitex. V takové výstroji zamířil k portě. Vstupní brána se, neočekávajíc, sama otevřela.
"V tom bude jistě prapodivný mechanismus," pomyslel si panic na hlas.

Vkročil do předsálí. Byla to místnost ozdobená pár freskami a mozaikami, v rohu stála busta Karla Velikého na bukovém stolku. Následovala další síň, obrovská jídelna, měřící 50 metrů čtverečních, ale dávno mrtvá a dobou zašlá. Třetí pokoj, se stropem propadlým, byl jakousi koupelnou, avšak umyvadlo a vana zrezivěly do hněda. Tu opouští první patro a míří do druhého.

Druhé patro, o něco zachovalejší, bylo ověnčeno spoustou osobních pokojů, zhruba pěti pro poddané, třemi pro urozené panstvo a jedním pro krále Mohra - jen ten byl odemčený a nepotřeboval práci paklíče.
Vstoupiv do místnosti, zjevil se panicovi strašlivý obraz tak děsivý, že by vystrašil i toho nebojácného vojevůdce. Na králově posteli ležel obrovský troll a kolem něj ležela spousta koster. Svým objemem přesahoval práh postele, chlupatá nožiska mu vedla až ke dveřím. Panic se přiblížil k trollovi, jenž hlasitě chrápal. Napřáhl meč a velkou rychlostí sekl trolla do krku, čímž mu odřízl hlavu. Trollisko stačilo jen otevřít oči, než vydechlo navždy. Posléze panic objevil truhly s drahokamy, šperky, náhrdelníky a dalšími cennostmi. To byl majetek krále hradu, který mu troll sprostě odcizil, nyní dobře poslouží panicovi...

Kdesi mezi kostrami leží tělo onoho krále, o němž pověst praví, že započal válku s trolly, kterou nakonec prohrál. Avšak doby trollů dávno pominuly, přesunuly se do podsvětí, kam jsme je my-lidé zahnali, tento troll byl posledním svého druhu žijící na území Evropy. Tak tedy končí příběh panicův a zároveň i existence trollí.