Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Za sedmero horami a devatero řekami a možná ještě dál se nacházelo království jménem Svitavy. Byla zde nádherná krajina, rybníky s velkým množstvím ryb, čisté lesy, prostě nádhera. Uprostřed celého království se nacházel velký hrad. Na věžích vartovali stráže a hlídali vše a všechny před zlými nepřáteli. Na královském trůnu seděl král Svitavák I. a po jeho boku žila královna Rosnička, po níž pojmenovali nejkrásnější a největší rybník ve Svitavách. Měli spolu dceru, která se jmenovala Viola. Princové se o ni ucházeli opravdu často, ale všechny i ty nejurozenější a nejbohatší odmítla. Všechny zaráželo proč.

Každý večer se princezna procházela po tichounkém náměstí a přemýšlela nad svým osudem. Sama sebe se ptala: "Proč se mi žádný princ nelíbí? Proč jsou všichni tak obyčejní?" Stále na tyto otázky hledala odpověď, ale bezúspěšně. Jednoho pochmurného večera se Viola opět vydala na svou každonoční procházku. Tentokrát šla na opačnou stranu. Když míjela hostinec "Modrá růže", zaslechla nějaký hlas. Velkou pozornost mu nevěnovala a šla dál. Později ho slyšela znovu. Koukla za roh a tam vrba. Šla k ní, sedla si do trávy a opřela se o ni. Znenadání se hlas ozval znovu. Tentokrát mu Viola rozuměla.
Hlas povídá: "Copak tu tak sama děvče?"
Dívenka se polekala a ohlédla se, odkud ten hlas vychází.
Vrba se na ni podívala a zašeptala: "Tady dívenko, to jsem já, vrba."
Princezna se otočila a povídá: "Ale jak je to možné? Copak může kus starého dřeva mluvit!?"
Vrba se rozhněvala. "Za to, že si mě takhle urazila, potrestám tě. Proměním tě v malý stromek a zůstaneš tu tak dlouho, dokud tě někdo nevysvobodí."
Najednou se zablesklo a princezna se proměnila v krásný stromeček.

Hned ráno se po princezně vyhlásilo pátrání. Vojáci hledali všude, kde se dalo. Každý kout prohledali nejméně pětkrát. Kde nic, tu nic. Nikde nebyla. Královna Rosnička se ze strachu o svou jedinou dceru zhroutila žalem. Král Svitavák se tedy rozhodl. Rozeslal do blízkého i dalekého okolí zprávu o tom, co se přihodilo. Na toho, kdo princeznu najde, čeká odměna. Ze všech míst se rozjeli na pomoc princové, knížata, ale i chudí mládenci.

Po dlouhých měsících stálého hledání přišel do města mladík jménem Jaromír. Macecha ho vyhnala z domu, a proto od té doby chodí po světě a hledá své štěstí. Něco málo měl našetřeno, a tak se ubytoval v hostinci "U Zlatého lva".

Jednoho večera se šel projít po městě. Najednou slyšel někoho zpívat. Byl to takový smutný a žalostný hlásek. A tak se za ním vydal. Šel, šel, až došel na roh a zahnul. Když spatřil vrbu a vedle krásný stromeček, myslel si, že se mu to zdá. Ba ne, nezdá. Otřepal se, ale zpěv zněl dál.

Náhle zpěv utichl a vrba promluvila: "Co tu pohledáváš takhle pozdě večer?"
Jaromír jí na to odpověděl: "Hledám tu své štěstí."
"Takhle pozdě večer? To nepočká do rána?"
"Ne, nepočká. Štěstí nepočká nikdy!"
Vrba se zamyslela a povídá: "Nu dobře. Splním ti každé přání, abys byl šťastný, ale před tím pomůžeš ty mně."
Jaromír chvíli přemýšlel, jak jí může pomoci, co všechno může taková vrba požadovat, ale nakonec souhlasil.
"A jaký je úkol?"
"Na mých kořenech se usadil jedovatý had a rdousí moje žíly. Když ho zabiješ, splním ti přání.

Po dlouhém a namáhavém dni se mu nakonec podařilo splnil úkol, který mu zadala vrba a hada zabil. Když nastal večer, vydal se za vrbou. Ta na něj už čekala a hned mu začala děkovat a ptát se ho, jaké je jeho přání.
"Mé přání je, abys mi našla krásnou, mladou, milou dívku, jež by mě měla ráda a byla ochotná si mě vzít za muže."
V tu chvíli se zablesklo a před mladíkem se objevila princezna Viola v celé své kráse. Vrba jim popřála hodně štěstí a ještě jednou jim od srdce poděkovala.

Hned ráno se Jaromír s Violou vydali na hrad. Královna málem štěstím omdlela, když spatřila svou milovanou dceru a král děkoval Jaromírovi za to, že jim přivedl zpět jejich dcerku. Jako správně vychovaný mládenec poklekl a požádal princeznu o ruku. Ta souhlasila a neměla vůbec nic proti tomu, že je chudý. Také královi a královně to nevadilo a navíc byli rádi, že se konečně Viola bude vdávat.

A byla velká svatba. Všude se tančilo, zpívalo, pilo a jedlo. A všichni se radovali, že mají princeznu zpátky.
A pokud neumřeli, žijí ve Svitavách dodnes. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/rozpravky/carovna-vrba.html