Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo nebylo v jedné zemi jedno vladařství. Zemi velel krutý vladař Jan Noclehánský. Nikdo ho neměl rád, protože každého, kdo se mu nějakým způsobem nelíbil, poslal do žaláře.

Jan se narodil v malé vesničce do rodiny pekaře. Nežilo se jim dobře, matka zemřela brzy na choleru, a tak na výchovu malého Jana a jeho mladšího bratra Tomáše zbyl jen samotný otec.

Když už byli dospělí a uměli se sami o sebe postarat, odešli do světa. Překročili pole, louky, kopce i hory, až došli do obrovského města plného rušných ulic. Město vypadalo vskutku honosně, dokonce ani jednoho chudáka zde nezahlédli, připadali si tu trochu jako barbaři, bohužel si to myslela i místní stráž. Bratry doslova vypudila a naznačila jim, ať se už nevracejí. Byli naštvaní, ale co mohli dělat. Odešli do chudšího města hledat si práci.

Tady měli více štěstí a oba dva měli nakonec slušné zaměstnání. Po několika letech se již pohybovali na úplně jiném místě společenského žebříčku. Mohli si dovolit odstěhovat se zpátky do toho velkého města, kde si sehnali práci novou. Tomáš dělal mistra u kováře a Jan pracoval v noclehárně.

Jan se začal zajímat o místní vládnutí a kandidoval do sněmu, kam byl nakonec zvolen. Stal se ostrým politikem, u kolegů byl často řečen jako Noclehánský, jelikož dříve pracoval v noclehárně. Jan se chtěl stát vladařem, ovšem král hodlal vládnutí předat svému jedinému synovi Petrovi.

Jan se tedy v noci tajně připlížil do Petrova pokoje, kde mu bez milosti podřízl ve spánku hrdlo. Na cestě z místa vraždy jej však potkal jeho bratr. Jan měl strach, že něco poví královi, a tak musel zabít i jeho. Od té chvíle se z něj stal krutý a bezcitný člověk. Král ho jmenoval vladařem, jelikož byl nejúspěšnějším politikem, a sám po pár dnech zemřel.

Janovi už nikdo nebránil v jeho řádění, myslel si i na sousední země. Měl silnou a početnou armádu, tím pádem by si nikdo z jeho sousedů na nic netroufl. A také ne. Sousední země obsadil bez boje a pár lidí mu začalo říkat král Anšlus. Podařilo se mu získat celý svět. S nikým neměl slitování a válečné zajatce dal vždy bezprostředně popravit.

Mnoho lidí se k němu přidalo, protože věděli, že by je jinak uvěznil nebo rovnou zavraždil. Král neměl žádné potomstvo, uvědomil si to ale až velice stár, těsně před svou smrtí. Po jeho skonu okupované země získaly svobodu a svět se vrátil opět k normálu.