Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho dne se rozhodl nejbohatší statkář v kraji najmout do vesnice psy, neboť sousedovy slepice mu chodily do jeho kurníku. Před dům postavil osm nebezpečně vyhlížejících psů a žádná slepice už mezi nimi neprošla živá. Sousedé se naštvali a koupili si taky psy, aby naopak statkářovy slepice nechodily na jejich pozemky. A jak to skončilo? Po vesnici najednou pobíhaly stovky psů, zabíjely slepice a dokonce i skákaly do oken vesničanům. Hotový blázinec. Lidé se báli vyjít z domovů, dokonce byli občas nuceni vylézt až na střechu, aby na ně ta psiska nemohla!

Jednou vesnicí projížděl na koni chlapík s kytarou, oblečen do hadrů jako žebrák. Působil podivínsky, neboť si klidně brnkal na kytaru, i když kolem něj skákali vzteklí psi. Statkář, ukrývaje se ve stodole, si toho hned všiml. Psi dokonce po chvilce i zmlkli, když slyšeli tu hudbu. Ihned poté se hlavní viník tohoto šílenství rozzářil a vyšel ven.
"Cizinče, jak se ti podařilo ty bestie zkrotit?" zvolal na něj vykulený statkář.
Muž na koni se jen pousmál: "Když mi dáte pár drobásků, už o nich neuslyšíte!"
Statkář byl lakomec, ovšem nakonec se dohodli.

Hypnotizované psy podivín odvedl z vesnice k jezeru, kde se utopili. Jakmile se ovšem vrátil do vesnice, vřelé přivítání na něj nečekalo. Statkář ani vesničané se k němu neznali, prý tu žádní psi nikdy nebyli. Podivín se rozzuřil, ale vztek potlačil v sobě, když viděl, že místní mu nic nedají, a jen se škodolibě zasmál: "Pokud tu nebyli, tak tu tedy budou!!"
Vytáhl svou kytaru a začal opět hrát, načež se všichni kolem počali měnit, zmenšovat se, místo kůže jim rostla srst, místo nosu čumák, až nakonec skončili na čtyřech. Stali se z nich psi. Všichni se pak mezi sebou začali rvát, drápat, štěkat na sebe...

A podivín? Ten mezitím z vesnice v tichosti odjel a už se do ní nikdy nevrátil.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/rozpravky/krotitel-psov.html