Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Za sedmero zastávkami šaliny a sedmero vinnými sklípky žil chlapec, Cory Melhuba se jmenoval. Za své jméno se styděl a pravidelně za něj schytával nespočet posměšků, bohužel s tím nemohl nic dělat, neboť se narodil do rodu Melhubů a jméno Cory mu dala matka brazilského původu, protože si myslela, že její výjimečný chlapeček potřebuje výjimečné jméno.

Cory se navenek tvářil jako obyčejný chlapec. Průměrná postava, tmavé vlasy, modré pronikavé oči, obyčejné oblečení, prostě nijak nevyčníval vzhledem ani svým vyjadřováním, protože se moc často do hovorů nezapojoval. Ale ve skutečnosti byl Cory jiný. Každý den po příchodu domů si sundal paruku, vyndal barevné čočky z očí a převlékl se do dlouhého černého hábitu. Cory totiž ve skrytu duše doufal, že tím podpoří projevení kouzelnických schopností. Jeho velkým snem bylo, že jednou, až bude umět perfektně kouzlit, přičaruje do Onrbu metro. Již ho nebavilo jezdit každý den šalinou, mačkat se se spoustou dalších lidí v malém vagónu. NE! On chtěl změnu. A tak každý den chodil na Horu, kde měl výhled na celé (metro)pole a kouzlil. Ve skutečnosti pouze máchal rukama jak mokrá slepice křídly a pobíhal po Hoře.

Postupem času již ztrácel naději, že se mu někdy vůbec povede projet se metrem. Proto se jednoho krásného dne vydal z Onrbu do Aharpy. Aharpa je krásné město, opravdová metropole. Poté, co dojel na Vedlejší nádraží, sešel dolů na nástupiště metra a čekal. Po 3 minutách se z tunelu opravdu začaly vynořovat vagóny. Chlapec naprosto unesen tou krásou nebyl schopný udělat ani krok.
"Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají."
V tu chvíli vyběhl. Naštěstí jsou v Aharpě samí hodní lidé a Corymu podržel dveře jeden mladík. Cory mu byl neskutečně vděčný a začal mu děkovat. Po chvilce se z "Děkuji. - Není zač. - Ale je zač! - Ne, to je v pořádku! - Opravdu Vám moc děkuji. - A já Vám opakuji, že není vůbec za co!" vyklubal celkem normální rozhovor dvou mladých lidí. Kluk se představil jako Jeremiáš Oslzlý. Jeden druhému se více než jen kamarádsky zalíbili, ale ani jeden si to nechtěl připustit. A protože Jeremiáš někam pospíchal, jenom si vyměnili mobily. Ano, slyšíte správně, opravdu si vyměnili mobilní telefony. V roztržitosti jim nedošlo, že se normálně vyměňují pouze čísla a trochu to popletli. Svoji chybu si uvědomili až po několika hodinách zasněného bloumání Aharpou. A protože byli oba zvědaví, odemkli mobil tomu druhému a začali šmejdit všude možně.

Nakonec našli i deníček, který si ten druhý vedl. V něm si ale přečetli jenom 2 řádky, které zněly úplně stejně: "Necítím se být tím, kým teď jsem. Ve skutečnosti jsem homosexuální kouzelník."
Pokračovat ve čtení jim neumožnil velký náraz do člověka, který šel proti nim. Až po zběžném oprášení se podívali, do koho vlastně narazili. A ani jeden nebyli schopni slova. Nějakou souhrou náhod totiž narazili jeden do druhého. A protože o sobě již věděli to nejdůležitější, rozhodli se, že půjdou na nějaké klidně místo a pořádně si popovídají. Ani jeden to v Aharpě moc neznali, ale věděli, že na Nířtepu je moc hezky. Našli si zde jednu osamocenou lavičku a dali se do vyprávění svých životních příběhů. Cory nemohl uvěřit vlastním uším. Jeremiáš se totiž do Aharapy vydal ze skoro stejného důvodu. Již ho nebaví jezdit v Šai samými autobusy, chtěl by tam i metro! Ale protože se ke stavbě nikdo nemá, musí se přece on - kouzelník se zatím neprojevenými schopnostmi - snažit postavit metro vlastním způsobem.

Po chvíli ticha, kdy oba vstřebávali vše, co se toho dne událo, se na oblohu vyhoupla první hvězda, Akrálopa. A ta se stala symbolem jejich lásky. Lásky dvou kouzelníků, kterým vymýtila jako kouzlem zář Akrálopy a všech dalších hvězd na Vodné levnině touhu vyčarovat metro. Lásky dvou mladých mužů, kteří se sestěhovali do Onrbu. A pokud nezemřeli, jezdí v tomto městě šalinou tam a zpátky dodnes.