Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdysi dávno, v malé vesničce na okraji země, žil jeden rolník Vojta. Byl chudý, stejně jako ostatní rolníci v této zemi. Ani rodinu si nemohl založit, protože by ji neuživil, stěží se postaral sám o sebe. Kvůli vyšším daním, které nově zavedl král, se z něj stal úplný žebrák.

Od té doby pracoval na poli nepřetržitě, aby si přivydělal nějaký ten peníz navíc. Ale brzy poznal, že to nejde, po pár dnech byl už tak utahaný, že v rukách neudržel ani srp.

Ten večer se vracel domů kolem rybníka, jenže byl tak zmožený, že si lehl k vrbě, kde odpočíval.
Náhle zaslechl: "Vojto, Vojtíšku!"
Rolník se rozhlédl, kdo ho to oslovil, leč nikoho nezahlédl, přesto se opět ozvalo: "Vojto, Vojtíšku!"
Poté zjistil, s kým - tedy spíše s čím - má tu čest. Na Vojtu mluvila vrba, u které ležel: "Vojto, pověz, co tě trápí, vypadáš velice utahaně."
Rolník jí vše vyzradil, v jaké že se nachází situaci.
Vrba mu na to odvětila: "Vrať se domů, ráno bude vše jiné!"
Vojta uposlechl, vrátil se domů, kde hned usnul.

Ráno se vzbudil a na stole zahlédl jakési papíry. Podíval se na ně, uměl číst jen trochu, ale pár informací z oněch lejster vyčetl. O sousední zemi, kde lidé dostávají příděl jídla od krále, kde je výše daní minimální a volno je dva dny v týdnu. Vojta to považoval za ráj, chtěl se tam co nejdříve dostat.

Sbalil si pár svršků a zamířil k nedalekým hranicím. Měl štěstí, na pohraniční stráž nenarazil, zanedlouho došel na druhou stranu, kde se ho hned ujali, poskytli mu ubytování, jídlo a sehnali mu práci. Považovali jej totiž za tuláka.

Vojta odteď pracoval jako dřevorubec v hraničním lese, měl vlastní chalupu, ba dokonce i ty dva dny volna v týdnu. Po několika letech se oženil s jistou Amálií, s níž zplodil tři děti a kterým často vyprávěl o mluvící vrbě, jež mu dříve pomohla...
A tak žil Vojta i s rodinou šťastně a spokojeně až do smrti.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/rozpravky/hovoriaca-vrba.html