Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Tak dětičky," začala svůj proslov učitelka Šmoulová několik minut po zvonění. "Dnes neodejdu z hodiny ani na nákup, ani na kafe, a dokonce ani do posilovny. Dnes totiž odejdu na koupaliště. Je krásný slunný den, tak proč bych tady s vámi měla ztrácet čas."
"Paní učitelko a myslíte si, že bychom dnes mohli jít s Vámi?" zeptal se Jeníček a uviděl, jak učitelka sama se sebou bojuje a uklidňuje svůj vnitřní záchvat zuřivosti. "Klidně. Mně to vlasy nevytrhne," odvětila, z kabelky si vytáhla hřeben a učesala své dlouhé modré kadeře. "Prosím, prosím," hlásila se o slovo Červená karkulka a vyplivovala chomáče modrých vlasů, jelikož seděla v první lavici. "Co chceš Karkulo?" napřímila se učitelka. "Myslíte si, že bych cestou mohla navštívit svou babičku?" "No", uvažovala učitelka, "...když mi zítra přineseš kousek bábovky..."
Čas uběhl jak voda, počasí bylo úchvatné jako pololetní vysvědčení a celá třída, v čele s paní Šmoulovou, dorazila na loketské koupaliště. Gigantický areál s nově vystavěnou vodní nádrží, s tenisovými kurty, s luxusní podzemní diskotékou, nočním klubem a kompletně vybavenou rybí restaurací s barem byl ... zavřený. Učitelka zaparkovala své Ferrari těsně před vchodem, děti si své koloběžky opřely o ostnatý plot. "Na Karkulu se čekat nebude ... musíme vymyslet, jak se dostaneme dovnitř," upřesnila aktuální situaci paní Šmoulová. "No," navrhl Jeníček, "určitě jste si všichni všimli, že tento luxusní areál je zavřený. Co kdybychom ale zkrátka přelezli před námi týčící se ostnatý plot a šli se alespoň vykoupat?" Učitelka zbystřila. "Co to blábolíš ty malej skunku? Já mám lepší nápad. Určitě jste si všichni všimli, že tento luxusní areál je zavřený. Co kdybychom ale zkrátka přelezli před námi týčící se ostnatý plot a šli se alespoň vykoupat?" Všichni tento originální nápad přijali s potleskem, věděli totiž, že jednička z chemie je nemine... Jenom Jeníček byl mírně rozrušen - vzpomněl si, jak před několika lety hodil nebohou stařenku do pece, na ten zážitek do smrti nezapomene. Rád by si ho ale zopakoval, s paní Šmoulovou...
Slunce svítilo na obloze jako zlatý medailon, osvěžující vánek hladil přítomné po tváři, mikroorganismy, mikrobakterie a sinice si užívaly koupele ve vodní nádrži, a tak vše nasvědčovalo tomu, že koupání sice vyjde na výbornou, ale za následek bude mít návštěvu specializovaného kožního lékaře.
Přelezli tedy plot a svlékli si oblečení. "Tak teď se dívejte, jak se skáče šipka," vykřikla učitelka, udělala okouzlující otočku a běžela směrem k nádrži. U okraje vodní plochy se však zastavila, zčervenala a utíkala zpátky ke skupince dětí, které se smály, brečely a vydávaly další podivné dávivé zvuky. Paní učitelka si totiž nevzala plavky, a tak běžela úplně nahá.
Po pár minutách už bylo vše v pořádku, děti spolu s učitelkou stály před nádrží. Zvláštní, zelenohnědá voda šplouchala a vystřikovala do výšky. Paní učitelka, jakožto vzorný příklad všech dospělých, vzala nejmenšího žáka Smolíčka a hodila ho do vody. Všichni čekali, co se bude dít. Nejdříve vyplavala na povrch ruka ... zanedlouho i část Smolíčkovy hlavy. Když vyplaval Smolíček celý, začal volat o pomoc. Začal se topit... "Vidíte, co jste to udělala?" rozčiloval se Jeníček, ale zanedlouho i on skončil ve vodě. Teď už se topili dva žáci. Dvojhlas Jeníčka a Smolíčka se rozezníval po celém areálu a paní učitelka dostala strach z konce své kariéry. "Jak je zachráníme, pomozte jim přeci někdo," křičela a vytáhla svůj mobilní telefon. "Zkusím někomu zavolat ... ale komu?"
"Zkuste třeba policii," navrhla Mařenka. "Zbláznila jsi se? Já nechci skončit v lochu jako tvoje macecha. Já potřebuji někoho ... někoho ... někoho nezávislého. "Tak zavolejte Sněhurce," zkoušela to Mařenka. "Mařeno, Sněhurce jsem nedávno přiotrávila život, ta by na mě nejradši poslala těch svých sedm bodyguardů," vysvětlovala Šmoulová a nemotorně držela svůj mobil. "Už to mám! Zavolejte Karkulce. Už jednou vám pomohla, když jste zvedala ty činky," vítězně vykřikla Mařenka a tím svou třídní předsvědčila.
Učitelka vytočila telefonní číslo Červené karkulky a opatrně jí vylíčila vše, co se stalo. "Hned tam budu," slíbila Karkulka a zavěsila.
Za okamžik Karkulka opravdu dorazila a třída se nestačila divit, na kompak to přijela. Ochočený lesní vlk poslušně plnil její rozkazy a ladně skočil do vody. Vytáhl oba dva tonoucí z vody ven a poslušně si k nim sedl. "Paní učitelko, třído ... představuji vám svého přítele a zachránce, pana Vlka Lidožravého." "Těší mě. Jsem šťastná, že teď z toho nebudu mít žádné problémy ... ehm ... tedy jsem ráda, že se ti dva žáčci neutopili."
Na počest přátelství se všichni objali, avšak nemohli předpokládat to, co se za okamžik stane. Vlk dostal hrozivý hlad a tak paní učitelku a děti, kromě Červené karkulky, sežral. "Ale miláčku, co pak jsi neměl už babičku?" udiveně zírala Karkulka, svému milému ovšem ihned odpustila. Ladně se k ní přiblížil a daroval jí lahodný francouzský polibek. Karkulka vyplivla modré vlasy, chytla se s vlkem za tlapu a společně kráčeli dál, vstříc novým, chutným příběhům.