Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl jednou jeden klouček Honzík, který chodil neustále v modrém. Nosil modrou čapku a modré triko a dokonce i kalhoty stejné barvy. Až se mu začalo říkat Modrý Honzík.
Maminka zavolala svého modrého synka a sdělila mu veledůležitý úkol: "Honzíku, dnes má tvůj děd narozeniny, dojdeš za ním a vezmeš mu tenhle dárkový košík, nikde se nezastavuj, s nikým se nevybavuj a hlavně v žádném případě neupíjej dědův oblíbený nápoj." Modrý Honzík se horlivě vydal na cestu. Zprvu se řídil maminčinou radou a bral to rovnou do temného lesa, kde děd bydlil. Ale když šel kolem řeky, neodolal. Bylo vedro k padnutí, a tak si šel prostě zaplavat. Náhle, kde se vzal tu se vzal, u řeky stál velký černý vlkodlak. Hltavě se napil. Tu zbystřil čachtajícího chlapce, celého modrého. Zjistil, že má hlad a kluka by si rád k obědu dal. Tu ho spatřil i hošík. "Vlku, co ty tady? To není pitná voda! Počkej, tobě bude špatně." Vlkodlak se zamyslel - to vypadám tak bledě, že nepostraším ani malé škvrně? Hrozivě zavrčel a pronesl: "Vlkodlak."
"Nepovídej, vlčku, vlkodlak v dnešní době, kde by se tu vzal? Chodím tudy každým rokem a ještě jsem tě tu nepotkal. Nesu dědovi tenhle košík, má dneska narozeniny. Bydlí támhle v tom temném lese."
Kdybych chtěl, mohl bych mít kluka a ještě dědu, to bych se měl. Rychle tím směrem, co mi ukázal...
A tak vlk zmizel směrem, kam mu chlapec ukázal.
Modrý Honzík nebyl v žádném případě Hloupý Honza a pohádku o Červené Karkulce znal od malička. "Vlčku, kampak to jdeš, vždyť si měl dávno být u chaloupky kůzlátek! A klepat tam na dveře, aby ti otevřely dřív, než přijde jejich maminka." Vlkodlak se vzpamatoval a rozeběhl se opačným směrem - já hlava dubová, jak jsem jen mohl zapomenout...
Modrý Honzík si pomyslel - za koho mě má? Přeci se nenechám sežrat... A pokračoval dál v cestě rovnou za svým nosem. Již v dálce vidí dědův dům. No konečně, už ho bolely nohy. Jazyk se mu lepí na patro. Vzpomene si, že má vlastně pro dědu nápoj. Ihned se napije. Jenže ouha, hlava se mu zatočí... Místo domu vidí palác. Kde se tady vzal? Bázlivě vstoupí. Místo dědy spatří krále. Sedí na trůně, v ruce žezlo a mile se usmívá. Ve druhé ruce drží čestný titul, který chlapci připevňuje na hruď. "Tento čestný řád uděluji řytíři za to, že zachránil království před hrozivým drakem..." Najednou lapá po dechu. Je mokrý. Drží ho snad Robin Hood za nohy a máchá ho ve studni? Ale ne, to je jen místní myslivec smějící se společně s dědou na plné kolo. "Modrý Honzíku, žes zas upíjel dědovi slivovičku?" Honzík se marně brání, ale starší muži vědí své. Nu a jestli nezemřeli, tak žijí dodnes a popíjejí na své zdraví.