Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jsem jelen se zlatými parohy a žiju v lese ve staré chatrči a starám se o malého Smolíčka. Nežije se svými rodiči, protože mu je snědly jeskyňky.
Jednou jsem chtěl jít na pastvu a řekl jsem Smolíčkovi: "Hele, teď jdu s kámošema na louku a zůstaneš tu sám. Nikomu neotvírej, jasný!?" Smolíček mi lhostejně přikývl, ale pak mi i přísahal. Odešel jsem tedy, ale v půli cesty jsem si uvědomil, že nemám paruku, a tak jsem se vrátil. Když jsem došel domů, volám na Smolíčka: "Otevři! To jsem já, jelen! Zapomněl jsem si tu paruku." Z chýše se ozvalo: "Jo, jo. Takhle už tu byl vlk a parta šílenejch kuřat. Mazej pryč! Jelen říkal, že nemám nikomu otvírat." O další vysvětlování jsem se nepokoušel, protože by to Smolíček stejně nepochopil, a proto jsem pro paruku musel vlézt oknem. Když jsem se vrátil na pastvu, uslyšel jsem Smolíčkovo volání. Moc jsem mu nerozuměl, ale zaslechl jsem něco o horách, dolech, jeskyňkách a dvou lahví rumu, a tak jsem vyrazil za zvukem. Asi kilometr za domem jsem viděl jeskyňky, jak má každá dva prsty pravé ruky přibouchlé a placaté. Sebral jsem jim kluka a ten mi řekl: "Soráč, já je nechtěl pustit dál, chtěl jsem je jen vidět, jak budou skákat, až jim ty prstíčky přibouchnu dveřma." "Dobře," řekl jsem, ale stejně jsem ho doma vytrestal tak, že měl místo dvou půlek čtyři. Druhý den ráno jsem chtěl svou cestu opakovat, ale raději jsem šel do hospody. Tam jsou zdi a jakýkoliv zvuk zvenku je tam špatně slyšet. Zasedl jsem ke stolu a ani jsem nestihl vypít první pivo a sníst řízek a už na mě ten můj svěřenec zase volal: "Jelene, POMOC!" Vyběhl jsem mu na pomoc a zachránil ho z placatých spárů jeskyněk. "Tak, co si vymyslíš tentokrát?" ptal jsem se Smolíčka. "Ony mi nabízely video a televizi v hrozně velký slevě! Nemohl jsem odmítnout a pak mě unesly." Přikývl jsem a naložil mu tak, že samou skromností křičel: "Už dost, prosím, dost!" Když jsem znovu dorazil do hospody, nalil jsem se tak, že jsem viděl vše dvakrát. A pak jsem zaslechl něco o horách, dolech a instinkt už mne hnal k jeskyňkám. Cesta byla tentokrát klikatá, každou chvíli jsem upadl. Když jsem dorazil k jeskyňkám, Smolíček už neměl nohu a chyběly mu čtyři druhé zuby. Nakopal jsem jeskyňky a zeptal se Smolíčka: "Co ti to udělaly!?" On odpověděl: "Ta první mě držela, druhá mi pěstí vymlátila zuby a třetí mi ohlodala nohu." Sotva to dořekl, rozběhla se na nás největší jeskyňka. Ale naštěstí jsem včas zareagoval. Postavil jsem se na přední a zadními jsem ji kopl do úsměvu, až jí z úst vylétla zubní protéza a zakousla se do stromu. Vyrazili jsme rychle domů, ale cestou na mě přišla hrozná kocovina, tak mě jednonohý Smolíček musel nést na zádech.
Když jsme došli domů a vrátili lahve od piva, koupil jsem Smolíčkovi titanovou nohu. Teď už konečně nikomu neotvírá, protože se nedobelhá ke dveřím a já musím nosit klíče...