Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl jednou jeden král a měl tři dcery. Když bylo nejstarší osmnáct let, zavolal si ji k sobě a řekl: "Hanko, dnešním dnem vstupuješ do kouzelného světa dospělých. Veškerá zodpovědnost, kterou doposud většinou nesli lidé kolem tebe, přechází zcela na tvou hlavu. Přišel čas radikálních změn. Přišel čas, abych vykonal svou nejdůležitější povinnost, a to provdat tě za vhodného muže a svěřit ti do rukou svůj nejcennější majetek - své vlastní království. Jelikož jsem doposud nikoho takového nenašel, nikoho, koho bych mohl vidět vedle tebe, své nejstarší krásné dcery, a zároveň v nejdůležitějším postavení, jaké si člověk vůbec dokáže představit, rozhodl jsem se, že problém spočívající na mých bedrech poneseš společně se mnou. V žádném případě z toho nejsem nijak nadšený. Avšak je to nejen pro mne, ale i pro tebe a hlavně můj lid nesmírně důležité. Soudím, že jsi rozumné děvče, zodpovědné, čestné a spravedlivé a že se svého úkolu zhostíš s určitým nadšením. Není to nic, co by tě mělo děsit, znepokojovat či dokonce otravovat. Hledáš muže, s nímž budeš schopna strávit celý život ve společnosti štěstí, radosti a snad i lásky, ale hledáš i muže, jenž bude schopen řídit správným způsobem moji zem. Který ji bude milovat stejně jako já, víc než sebe a dovede ji vést náležitým směrem. Není to úkol jednoduchý, právě naopak. Ale jeho důležitost je nepopsatelná. Dávám ti rok, má krásná dcero. Přesně za rok, na hodinu a minutu stejně, přijdeš ke mně s oním mužem stojícím po tvé pravici. Přeji ti mnoho štěstí. Nyní můžeš odejít."

A tak Hanka sklopila své velké modré oči a dívčím krokem odcupitala z obrovského sálu. Věděla přesně, kam má namířeno. Věděla přesně, že kdyby měl její otec tušení, sesunul by se v záchvatu agresivního šílenství k zemi a titěrný okamžik po procitnutí by nařídil okamžitou palbu exkluzivním čínským růžovým porcelánem z vzácné sady věnované královně k 30. narozeninám čínským císařem Kuon C'ting Muqua Mauem. Zatímco přemýšlela o různém provedení rychlých sebevražd, došla do královských zahrad. Hanka by byla nejšťastnější dívkou v celém širém světě, kdyby mohla říct, že se zamilovala do zahradníka. Pokladač parket, řezník, hubitel krys, prostě kdokoli by byl lepší. Jenže ona se musela zamilovat právě do královského sběrače holubího trusu. Na celém královském dvoře vykonával právě sběrač holubího trusu tu nejnižší pozici, jaká se vůbec kdy zapsala do historie. Byla přijata dokonce i speciální zkratka, neboť bylo neskutečnou hanbou vyřknout toto slovní spojení nahlas. Ká-Es-Há-Té. Nejčastěji používaná dětmi jako nelidsky surová až brutální nadávka. Lidé takto pracující nikdy nevycházeli ven ze zahrady, do městských ulic, natož do samotného královského zámku. Automaticky se stali terčem posměchu, ponižování, ale i šikany ze strany nadřízených v zahradách. V dávných dobách se dokonce uvažovalo o zrušení takového zaměstnání, jelikož vybočovalo z poznámek Charty 26, a určitým způsobem se krylo s lidskými právy. To všechno Hanka moc dobře věděla. Ale co s tím mohla dělat? Svému srdci člověk nedokáže poručit.
Jedno krásné ráno seděla na vyřezávané dřevěné lavičce v zahradě a zpívala si svou oblíbenou píseň o skřivanovi. Znenadání se jistým způsobem objevil na opěradle holubí exkrement a s ním? Pár neuvěřitelně krásných zelených očí lehce překrytých tmavými hustými řasami. Nikdy nezapomene na první společné setkání. Na ruměnec v jeho krásné tváři, když ho směle oslovila. Na sametově hluboký hlas. A na své vůbec první motýlky létající zběsile v emocemi nabyté břišní dutině. Od prvního okamžiku věděla, že je to On. Jediný okamžik a věděla, že právě s ním chce strávit zbytek svého doposud obyčejného života. Ale. Jak lze právě toto vysvětlit otci? Hanka nevěděla o člověku, jenž by se počtem ctností dokázal vyrovnat jejímu otci. Jenže tohle byl zkrátka příliš silný šálek kávy. Hluboko ve svém nitru našla vzpomínky na to, kdy i ona sama nazývala své neoblíbence Ká-Es-Há-Té a nyní se do jednoho zamiluje. Ironie osudu.

Stydlivě vyšel z křoví. Hanka se rozeběhla a bez známky nejmenších rozpaků se mu pověsila kolem krku a líbala ho po celém obličeji. "Ach, Štěpáne, ani nevíš, jak moc se mi stýskalo!" Skutečnost, že spolu strávili celé ráno, byla zřejmě zcela irelevantní. "Ach, Hanko, neměla bys za mnou chodit tak často, je to tolik nebezpečné!" A tak se Hanka pustila do převyprávění celého dnešního dopoledne, které strávila s otcem. Štěpán zamyšleně přikyvoval a barva jeho tváře s každým jejím slovem výrazně bledla. Když dovyprávěla, posadila se mu na klín, zabořila svou tvář do silné mohutné hrudi a zoufale plakala.

Ačkoli Štěpán nevypadal, byl neuvěřitelně rozumný hoch. Usilovně přemýšlel a hledal řešení. Přemýšlel několik hodin. Dnů. Ale nakonec přišel s přijatelným návrhem. Usmyslel si, že si nějakým způsobem získá nejen náklonnost svého krále, nýbrž celého lidu. Pokud bude mít úctu lidí, dostane se mu uznání i od krále, o jehož spravedlnosti a vůbec všeobecné správnosti je známo snad po celém světě. Pak by už nemusel být vůbec žádný problém. Ale zbývalo ještě najít způsob, jakým si toto uznání vydobýt...

Pokud bych měla popsat celý tento děj, bylo by třeba vydat celou knihu. Poněvadž je plný zajímavých okamžiků, spousty jiných zápletek a je to prostě skvělý příběh, jenže, toto je povídka, takže...lehce to zkrátím...

Štěpán ono řešení společně s Hankou opravdu našel. Stálo to mnoho práce. Nakonec si úctu získal nejen samotný Štěpán, nýbrž všichni sběrači holubího trusu ve všech královstvích na celé zemi. O tomto zajímavém zaměstnání se denně pořádalo desítek přednášek. Každé dítě toužilo stát se sběračem. Nebylo populárnějšího, dokonce ani vlivnějšího postavení než právě toto. V našem království vznikla univerzita samotného oboru "sběračství". Lidé založili muzea. Sběrač v akci byl hlavním námětem všech uměleckých děl. Ká-Es-Há-Té byla nejoblíbenější jména pro města, jídla ale i rostliny, hvězdy a planety (nevyjímaje nově narozené děti). Psaly se knihy, točily se filmy! Rozšířily se sběratelské karty s fotkami nejznámějších sběračů. Nastalo hotové sběračské šílenství.

A tak nebylo překvapením pro nikoho, když si rok po otcově přednášce přivedla princezna Hanka svého vlastního sběrače. Byla dokonce nejváženější dcerou. Nejen proto, že byla nejstarší, měla totiž nejlepšího muže.
A byla svatba. A jak krásná. Hanka se Štěpánem spolu žili šťastně až do smrti. Země za Štěpánovy vlády nejvíce prosperovala, a následovníků bylo hned 12. Shodou okolností měly všechny jejich děti určité nadání pro sbírání holubího trusu. Hanka měla nakonec krásný život. Skoro jako v nějaké pohádce.