Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdysi dávno žilo za devatero horami malé děvčátko, které se jmenovalo Maruška. Marušku nikdo neměl rád, protože nebyla jako ostatní děti. Byla ošklivá na tváři, neboť ji ještě jako bezmocné miminko pokousal velký černý pes, který patřil zlé čarodějnici sídlící mezi velkými černými řekami.

Uplynulo několik let a z malého nezbedného děvčátka vyrostla velká rozumná dívka. Ve vesnici, kde žila, bylo mnoho chlapců, ale ani jeden se na ni nepodíval. Protože by se chtěla vdávat, vydala se do světa. Každý jí to rozmlouval, ale ona se nedala. Popadla trochu jídla i vody na cestu a s úsměvem odešla.

Procházela lesy, brodila se řekami, ale ještě nenarazila na žádnou vesnici. Počalo jí to připadat podezřelé a Maruška se začala bát. Celý svět se kolem ní točil, až spadla a usnula.

Když se probudila, objevil se u ní obraz krásného muže.
"Kdo jsi," zeptala se.
"Jsem princ této zpustlé země a vězní mě zlá čarodějnice..." Jen to dořekl, jeho obraz zmizel.
Maruška se do něj zakoukala a vydala se ho proto hledat.

Vyšla z hlubokého lesa a spatřila dvě divoké řeky obklopující temný palác zlé čarodějnice. Nevěděla, co má dělat, protože plavat neuměla a stejně by ji strhl proud. Sedla si na mokrou zem a začala plakat.

Najednou se ozval milý, jemný hlas: "Kdo jsi," zeptala se Maruška.
"Jsem sestra zlé čarodějnice a přišla jsem ti pomoci. Postavím přes řeku most, ale jen pod jednou podmínkou! Musíš rozbít srdce čarodějnice, které nosí pověšené na krku, tím se zlomí kletba, která ji činí takhle zlou." Mávla kouzelnou hůlkou a opravdu, most se najednou objevil nad řekou.

Maruška jí poděkovala a rychle běžela k paláci, otevřela mohutné dveře a uviděla prince, jak je uvězněn ve velké kleci a nemůže se dostat ven. Vtom se ozval mohutný křik. Byla to čarodějnice. Maruška se za ní rozběhla a shodila ji na zem. Čarodějnice ji svým kouzlem odstrčila a svázala řetězy. Pomalu se k ní přiblížila a zeptala se, co tu pohledává.
Maruška na to: "Už se nebudu dívat, jak ničíš tuhle zemi svými kouzly..."
Když se čarodějnice k Marušce ještě více přiblížila, Maruška kousla do srdce svými zuby a to se rozletělo na tisíc kousku. Najednou ze z ošklivé čarodějnice stala půvabná víla a palác společně s klecí zmizel. Zmizela i ošklivá jizva z Maruščiny tváře a princ se do ní ihned zamiloval.

Zanedlouho byla svatba a nejeden chlapec z vesnice princi Marušku záviděl. Od této chvíle žili šťastně až do smrti.