Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V jednom nedalekém světě, který se jmenoval Abecédov, si spokojeně žila všechna písmenka abecedy. Aby se nenudila (písmenka nemusela chodit do práce nebo do školy, ani jíst, ani spát, ani nic jiného), často si hrála. A na co nejčastěji? Jejich nejoblíbenější hry byly na schovávanou a na babu. Písmenka se honila mezi stromy, různě se spojovala a jedna druhé chytala.
A právě díky jejich spojování vznikala ta nejroztodivnější slova jako třeba fragmentární front nebo odsířená odstředivka. Někdy, když chtěla potrápit nějakého žáčka, který si nevěděl rady s češtinou, se písmenka zaměnila a smála se pak chybě, kterou způsobila. Nad pětkou v sešitě se tedy potom skvělo napsáno například trpjet, díchat nebo kovářovi kobili.
Inu, zlobila často písmenka a to nejen děti školou povinné, ale i staré kmety, které svou záludností překvapila. Kdo také mohl tušit, že se ve slově sirup píše měkké I, že?
Ale nyní už přejdeme k našemu příběhu, který vám chci vyprávět a který se stal již před dávnou dobou, kterou nejspíš ani ti nejstarší z vás nemohou pamatovat.
Jednoho pěkného dne (v Abecédově byly samé pěkné dny) si písmenka jako obvykle hrála na schovávanou. V zápalu hry si ani jedno písmenko neuvědomilo, že jeden jejich kamarád a spoluhráč chybí.
Písmenka to zpozorovala v tu chvíli, kdy chtěla napsat slovo zápis. I se ale nedostavilo. Od té chvíle nemohla písmenka sestavit žádné slovo, ve kterém se I nacházelo. Co teď? Co budeme dělat? Volalo jedno přes druhé. Celá abeceda začala zatoulané I hledat. Prolezla, prozkoumala, prochodila, prohlídla, proštrachala, prosmýčila celou zemi, ale I nenašla, ani stopa po něm nezůstala. I když něco se našlo. Pod jedním keřem se krčila malá čárka, kterou I občas nosilo nad hlavou. Ta byla ale tak vyděšená, že okamžitě po té, co byla nalezena, omdlela a veškeré snahy o přivedení čárky do stavu vnímání schopného byly marné. Písmenkům bylo jasné, že se tady událo něco strašného.
Přiletěl obrovský zmizík a I sežral! Objevila se obří guma a I si odnesla s sebou do své penálové pevnosti, kde ho ustavičným umazáváním mučí! Objevil se šílený jazykovědec a I zavřel do klece, protože je podle něj k ničemu! Tyto hrůzostrašné verze zmizení I a ještě jiné daleko horší zněly písmenkům z úst. Asi nejděsivější představy mělo bojácné T, kterému se úplně třásla ramínka, jak se bálo. Strachovalo se, že si ingoustulačný zabiják přijde i pro ostatní.
Nakonec muselo všechny písmenka uklidnit rozvážné D, které díky své velké hlavě mělo také nejvíce rozumu. Řeklo všem, aby se uklidnili a ujistilo je, že si I určitě jenom někam odskočilo a že se za krátkou dobu určitě vrátí. Jestli tomu samo věřilo, to je otázkou. Každopádně to ostatní písmenka uklidnilo a ta se začala zabývat zase něčím jiným. I když T se ještě pořád trochu třáslo a na papíře bylo proto dost kostrbaté.
A jak už tomu bývá, v jiných světech, než je ten náš, plyne čas jinak. Stejně tomu bylo i v Abecédově, kde jedna jejich minuta byla naší jednou pozemskou hodinou. Teď si zkuste představit, že I chybělo už dobré tři hodiny. A ona to není sranda, když chybí jedno písmenko. Určitě to sami znáte, když hledáte na klávesnici P a nemůžete ho zaboha najít. A teď si představte, že byste to písmenko nenašli vůbec! Prostě by tam nebylo! Hrůzná představa, že? A tak tomu právě bylo. Takže, pokud jste chtěli napsat třeba obyčejné Milý Marku!, museli jste se spokojit s Mylým Markem nebo taky raději z žádným Markem, protože takový Mylý Marek vypadal opravdu hororově. Ale co těm ubohým lidem zbývalo? Někdo neměl tak velkou slovní zásobu, aby mohl používat jen slova, kde I nebylo. Takže, když chtěl táta doma svého syna za pětku z češtiny zbít, nešlo to. Mohl mu pouze nafackovat. A pokud si chtěla nějaká maminka v krámě koupit zelí, dostala jenom špenát. Potom k večeři nebylo knedlovepřozelo ale jenom bramborové knedlíky se špenátem, který dětem samozřejmě nechutnal, a tak byly na I pěkně naštvané.
Písmenka se snažila, jak jen mohla, ale I se jim nahrazovat nedařilo. T zase začalo nabírat a přidalo se k němu i L, které začalo tvrdit, že až přiletí ta hrozná příšera pro další písmenko, určitě sežere jeho, protože má jenom jednu nohu a nemůže dost rychle utíkat před jeho pařáty. E navrhlo, že by se mělo začít znova pročesávat okolí, jestli I přece jenom někde nebloumá. F na něj ale vyštěklo, že to přece nemá smysl, protože hledali dostatečně dlouho a I tu prostě není. H přišlo s novou teorií o zmizení hledaného I a to tak šílenou (podle ní měla I narůst křídla, která by samovolně vzlétla a odnesla I do neznámého světa, kde neexistovala žádná řeč), že se na něj všechna písmenka utrhla, tedy kromě T, protože to bylo schopno věřit všemu. Do toho prohlašovalo M, že ono všechna písmenka zachrání, protože je ze všech nejsilnější. W se proti tomu ale ohradilo a názorně chtělo ukázat v souboji s M, že ono je dozajista silnější.
A v tomto šíleném zmatku, kdy se U hádalo s K, P s A a J s G, R nadávalo C, Q dávalo X za vinu ztrátu I, Z se začalo pošťuchovat s Y, tak v tomto mumraji, kdy nebylo slyšet vlastního slova, dokonce ani vlastního písmena, si N všimlo něčeho podivného. Ta podivná věc byla velmi štíhlá a její obrysy se míhaly mezi stromy. N strnulo hrůzou a po prvním ochromujícím šoku začalo zuřivě křičet: "Příšera! Písmenka požírající příšera je tady! Všechny nás vyzmizíkuje! Uteč, kdo můžeš!" a dalo se do šíleného běhu. Všechna písmenka ho okamžitě následovala a to i původně nebojácné M a W. Nedbala na to, jakým směrem se dala, hlavně, aby utekla. Za chvíli byl celý Abecédov posetý prchajícími písmenky, která se lekala každého stínu a prchala jedno před druhým.
T předvádělo hotové běžecké rekordy. Škoda, že to tehdy někdo neměřil, protože by jistě i dnešní sportovci měli co dělat, aby jeho čas překonali. V jednu chvíli, kdy zrovna upalovalo před domnělým ingoustožroutem, narazilo na I. Ano, čtete správně - I. To naše ztracené a tak usilovně hledané I.
"Dělej, poběž za mnou, je tu někde obrovské bělítko, které nás chce všechny zamazat!" vykřiklo T na I v poklusu a dalo se ještě do zuřivějšího úprku. I na nic nečekalo a s hrůzou v očích se vydalo za ním.
"A kde... uf... je to... to bě... lít... ko?" funělo za T, jeho vražednému tempu totiž příliš nestačilo.
"Někde tady kolem, už se mi několikrát podařilo mu utéci. Ale dávej si velkýho bacha. Sežralo už I," odpovědělo T a neustávalo v běhu.
"Cože? Ale já jsem tady!" vyděsilo se I. T se konečně ohledlo a zkoprnělo.
"Ty jsi duch, že jo?" drkotalo zuby T, "ty sis pro nás přišlo, aby sis nás odvedlo s sebou, je to tak?"
"Ne, já jsem si jen odskočilo na návštěvu za bratránkem Aj do Ejbísídova," vysvětlovalo I.
"Takže tě neukradla obří guma, ani tě nevyškrtli z abecedy?"
"Co je to, prosím tě, za nesmysly?" ohradilo se I. T konečně docvaklo, že už se nemá čeho bát a začalo křičet: "Klucííí, našelo jsem I! Poďte všichni sem!" Udýchaná písmenka se okamžitě začala sbíhat a valila tak oči, že jim na to málem nestačily důlky.
"Kdes bylo celou dobu?" volala všechna písmenka sborem.
"Bratranec Aj chtěl trochu pomoct, protože nestíhal kvůli naražené nožce. Tak jsem k němu zaskočilo na malou chvilku, dokud se nadal do kupy," vysvětlovalo I.
Záhada zmizení I tedy byla zdárně vyřešena. K žádnému masakru nedošlo a slova se už zase mohla začít normálně tvořit. Propříště si ale každé písmenko hodně rozmyslelo, jestli navštíví svého příbuzného v Ejbísídově, přímořském Alfabetově nebo dalekém Azbukově a radši zůstávalo v rodném Abecédově.