Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdysi žila mladá žena, která měla mnoho nápadníků, ale nechtěla se vdávat. Měla sedm bratrů a malou sestru. Jejich matka byla už několik let mrtvá, neměli žádné příbuzné a žili sami se svým otcem. Bratři s otcem chodili každý den na lov.

Jednoho slunečného dne se opět vydali na lov, ale bohužel se jim nepodařilo nic ulovit. Šli tedy do blízké vesnice na trh. Byli velmi chudí, tudíž mohli koupit pouze chléb a kousek másla. Nevěděli, že je někdo sleduje. Vydali se cestou k lesu, v němž mají svůj domek a kde na ně již netrpělivě čeká Liliana s malou Aničkou.

V zemi, v níž žije tato chudá rodina, vládne mladý kníže Jaromír. Ten se velmi dobře dokáže vžít do role chudého lidu. Občas se převlékne za starého žebráka a chodí mezi prostý lid na trh. Vyhlédne si nějakého velmi chudého člověka, zjistí si, kde bydlí, a večer převlečený za žebráka se za ním vypraví. Když ho uvítá s otevřenou náručí, tak jej další den - už jako kníže Jaromír - štědře odmění. Chce tímto způsobem zachovat dobrotu mezi svým lidem.

Dnes se na trhu opět objevil Jaromír ve starých ušmudlaných šatech a vybíral si, koho večer požádá o nocleh. Po dlouhém váhání si vybral otce s jeho sedmi syny, pomyslel si, že ti musejí být velmi chudí. Kníže je sledoval až k lesu a pak se vrátil zpět na trh mezi prostý lid a slyšel, jak si nějací lidé šeptají o jeho posledním dobrém skutku.

Večer oznámil Jaromír svým poddaným, aby si nedělali starosti s večeří, že povečeří jinde. Převlékl se do starých roztrhaných šatů, ušpinil si obličej a vydal se směrem k lesu. V lese spatřil několik srnek, pasoucích se na mýtině, a proto šel velmi potichu, aby je nevyplašil. Brzy došel ke starému zchátralému domku. Chvíli poslouchal za dveřmi. Místo naříkání nad chudobou však slyšel radostný smích malých dětí. Pomyslel si, že to jistě musejí být dobří lidé, když jsou i přes svou chudobu tak šťastní. Zaklepal tedy na dveře. Otevřela mu krásná dávka, kníže v tu chvíli málem oněměl. Pravil: "Dobrý večer, jsem chudý pocestný, nemám kde přespat a ani nic teplého do úst. Nemohl bych u vás prosím zůstat přes noc?" Liliana pozvala žebráka dál se slovy: "Jen pojďte, zrovna jsem uvařila polévku, ustelu vám svou postel a já přespím v komoře, jen pojďte!" Kníže byl mile překvapen jak chováním Liliany, tak i jejích sourozenců a otce. Všichni ho s radostí přijali, nestávalo se totiž často, že by k nim někdo přišel na návštěvu, neboť se lidé do lesa báli chodit. Večer vesele utíkal a všichni se brzy uložili ke spánku.

Ráno kníže časně vstal a potichu opustil tuto chudou, ale šťastnou rodinu. Zanedlouho se vzbudili i ostatní a divili se, kam se jejich nový přítel poděl. Najednou někdo znovu zaklepal na dveře, Liliana šla otevřít. K jejímu překvapení stál ve dveřích posel od knížete Jaromíra. Celé chudé rodině sdělil: "Kníže Jaromír si vás dovoluje pozvat na královský oběd do svého zámku. Prosím následujte mě ke kočáru!" Všichni s překvapeným výrazem posla uposlechli.

Po příjezdu na zámek je sluhové posadili do jídelny, že zde mají počkat na knížete. Brzy se kníže dostavil. Jaké bylo jejich překvapení, když v knížeti Jaromírovi poznali starého žebráka! Jaromír požádal starého otce o ruku jeho dcery Liliany a chtěl, aby všichni zůstali s ním na zámku.

Za měsíc se konala velkolepá svatba, na kterou celá země ještě dlouho vzpomínala. Kníže získal velkou rodinu, po níž vždy toužil, a Liliana hodného a laskavého muže.