Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Za třemi horami, dvěma řekami a jedním řídkým lesem stál na paloučku s jezírkem, v němž byla kalná voda, malý hrad. V hradu žil chudý král a za ženu měl bohatou kuchařku Madlenku. Ta zbohatla hlavně díky tvarohovým buchtám, která pekla pro matky všech Honzů, Jeníků nebo Matějů.
Jedné červnové horké noci se jí narodil syn, dali mu jméno Jun. Měl zlaté vlasy jako paprsky letního slunce, oči zářily barvou modrého nebe bez mráčků a postavu měl ztepilou jako zdatný dub.
Malý Jun se ale nejraději povaloval na peci v královské kuchyni, vůbec se mu nechtělo vycházet do přírody. Jeho otce, kterého kdysi vychoval v lesní chatrči jelen se zlatými parohy, to velmi mrzelo.
Když bylo Junovi osmnáct let, pravil proto: "Synu, vůbec neznáš svět. A jednou budeš muset převzít po mně vládu v zemi. Koukej jít do světa a něčemu se naučit." I jeho matka kupodivu souhlasila. "Je jedno, zda se staneš ekonomem po tatínkovi a za pár let zkrachuješ nebo zda budeš jako já vařit davům. Můžeš být klidně i učitelem, hasičem, kovářem nebo ševcem. Jen už začni něco dělat. Pec stejně zbouráme a koupíme kamna."
Jun byl z toho paf, ale nakonec poslechl. Vydal se do širého světa. Do ranečku si zabalil řízek a šel. Hned na kraji lesa potkal pána v černém fraku. "Kampak jdeš, mládenče?" ptal se ho podivný pán. "Ale musím do světa na zkušenou, kam máte namířeno vy, pane?" "Já jdu hrát na svatbu ježibaby s princem Bajajou, nechceš jít se mnou? Bude tam i Sněhurka se svým manželem, trpaslíkem Šmudlou. A přijde také Zlatovláska s hastrmanem a Princezna se zlatým měsícem na zátylku." Jun ale jít nechtěl, slavnosti neměl rád, neboť tam podle něho bylo mnoho lidí a hluku.
Pospíchal tedy dál do hlouby lesa. Už se stmívalo, když uviděl chaloupku na kuří nožce. Neváhal a zaklepal. Doufal, že ho tam nechají přespat. Otevřela mu krásná paní v nádherných šatech a pozvala ho dál. Uvařila mu večeři a potom připravila nocleh. Uložila ho do deseti měkkých peřin. Ale přesto se Jun celou noc převaloval a nemohl zahmouřit oka. Ráno pak poznal, že byl hostem princezny Na Hrášku, která si pronajala chaloupku na letní dovolenou.
Šel dál. Minul les a loudal se polní cestou. Najednou uslyšel dupot koní. Jen tak tak stačil uskočit před vraníkem hezkého prince. Princ zastavil a ptal se ho: "Neznáš dívku, která by obula tuto malou holínku? Byl jsem s ní na brigádě v lese u dědečka Hříbečka, ale v sobotu mi někam zmizela." Jun ale takovou dívku neznal. Princ se rozloučil a s holínkou ve zlaté kabele jel dál.
Jun přišel do vesnice. Bylo poledne, zvon právě odbíjel dvanáct. Na návsi potkal dívku celou v modrém. "Jsem Modrá Karkulka, červená letos není v módě. Pospíchám, nesu svému vlkovi do lesa hovězí gulášek s patnácti knedlíčky a láhev piva." Jun si uvědomil, že řízek snědl už dávno a teď mu kručí v břiše. Poprosil Karkulku o něco k jídlu. Dala mu dva knedlíky, vlk prý stejně neumí dobře počítat, na vysvědčení míval z matiky čtyřku.
Jun pochopil, že je na čase najít si práci. Ve vsi byl pěkný statek. Poprosil tedy o práci tam. Sedlák ho zaměstnal u krav. Měl je krmit i dojit, ale Jun nic takového neuměl. Navíc ani nikdy neviděl, jak se krávy dojí. Když přistoupil k první Stračeně a chtěl to zkusit, ta jen zabučela: "Nech toho, raději ti poradím lepší práci." Jun se lekl, úplně zkoprněl. Mluvící kráva mu vzala dech.
"Co se divíš?" řekla druhá kravka, "mluví Bajajův kůň, mluví kocour Mikeš, maxipes Fík, liška od Budulínka, prostě spousta zvířat. Proč by nemohla mluvit Stračena? Věř jí, je chytrá."
Jun poslechl. Šel do města a tam vyhledal obchod kouzelníka Matyáše, jak mu Stračena poradila.
Kouzelník ho přijal do svých služeb. Jun si myslel, že ho naučí čarovat. Kouzelník mu ale řekl: "Největším divem světa je láska. A nejcennější na světě je to, co uděláš vlastníma rukama a vymyslíš vlastní hlavou." Matyáš věnoval Junovi spoustu knih. Tři léta se z nich učil. Další rok se učil řemeslnickým pracím, rozuměl tak práci se dřevem i kovem. Potom ho kouzelník ze svých služeb propustil.
Inteligentní Jun se vydal na cestu k domovu. Před lesem potkal krásnou pannu. Byla to víla Amálka, vracela se ze studií v Anglii. Jun si s ní začal povídat. Výborně si rozuměli. Rozhodli se, že si za lesem založí hotel. Domů se vrátil Jun již s Amálkou. Jeho rodiče měli velikou radost, otec dal vystrojit veselou svatbu.
A pokud neumřeli, vedou hotel v jižních Čechách dodnes a dobře se jim daří.