Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V jedné vesnici žila dívka jménem Anička, kterou vychovávala její teta, jelikož jí maminka zemřela a tatínek byl loupežník, co šel za trest do šatlavy. Její teta byla kořenářka a Anička byla celá ona v mladší verzi. Celou dobu ji hezky vychovávala, denně jí opakovala, že má všechny zdravit, hezky prosit i děkovat a hlavně pomoci tomu, kdo to bude potřebovat.

Anička jedno ráno brzy vstala a šla pro léčivé byliny. Doma jim již pomalu docházely. Vzala si košík, klobouk a vyrazila na cestu. Nejlepší bylinky rostly u potůčku za starým mlýnem. Cestou měla dobrou náladu, protože bylo krásné počasí, a tak si zpívala.

Když přišla na palouček, šla hned sbírat bylinky. Měla opravdu štěstí, bylo jich tam celkem dost. Jakmile měla plný košík, sedla si k potůčku a namočila si nohy.
Užívala si krásného počasí, když vtom zaslechla volání o pomoc. Vzala si košík do rukou a utíkala k lesu, odkud se volání ozývalo. Na zemi ležel nějaký mladík a držel se za nohu, podle oblečení poznala, že bude asi ze zámku. Rychle k němu doběhla, položila si košík na zem a klekla si k němu.

"Co se vám stalo?" zeptala se.
"Jel jsem na koni, ozval se výstřel, kůň se splašil a já z něj spadl," odvětil jí pohledný mladík.
"Můžete vstát? Vzala bych vás k nám a ošetřila vám nohu," nabídla mu.
"Zkusím to, jste hodná, jak se jmenujete?" zeptal se.
"Anička," usmála se na něj.
"Krásné jméno, já jsem Jakub."
Podíval se na ni, natáhl k ní ruku, ona tu svou taky a dostala na ni polibek. Poté spolu vyrazili směrem k její chalupě.

Cesta jim trvala déle, protože měl Jakub zraněný kotník. Když přišli do chalupy, teta dělala akorát povidlové buchty. Anička Jakuba posadila na židli a položila mu nohu na stůl. Pak šla pro vodu do studánky, dala ji na plotnu a nasypala do ní pár bylinek. Poté do ní namočila kapesník, který mu následně položila na nohu. Jakub u nich zůstal i na buchty.

Když dojedl, řekl, že ho noha už tolik nebolí a poděkoval jim. Aby nemusel jít na zámek pěšky, půjčila mu Anička jejich koně. On jí řekl, že jim koně co nejdříve vrátí a ať se zítra zastaví na zámku na oběd.
Anička ho šla ještě kousek vyprovodit a pak utíkala domů, aby tetě všechno pověděla. Ta jí na druhý den nachystala šaty a střevíčky po mamince.

Spát šla Anička brzo, těšila se na další den i na Jakuba.
Ráno se probudila s kokrháním kohouta. Šla se obléct, upravit a vyrazila na zámek. Bylo krásně. I když cesta byla delší, vůbec jí to nevadilo. Teta jí pro něj zabalila do kapsičky pár bylinek.

Když konečně dorazila na zámek, u vchodu stály stráže. Řekla jim, že byla pozvaná na zámek. Chvilku se na ni nedůvěřivě dívali, ale nakonec ji vpustili dál. Nějaký čas se uvnitř rozkoukávala, aby nakonec Jakuba našla, jak sedí v zámecké zahradě se svými rodiči.
Jakmile ji zahlédl, utíkal za ní, hezky se na ni usmál a pozdravil ji. Představil ji svým rodičům, povídal jim o tom, jak ho včera zachránila.

S Jakubem se šli projít zámeckými zahradami, všude kvetly růže a poletovali motýli či pobíhali pávi, prostě nádhera. Povídali si, až z něj vypadlo, jestli si ho nechce vzít. Sice jej znala teprve druhý den, ale hned na tu nabídku kývla, protože cítila, že je ten pravý.
Jakub s Aničkou se pak vydali k ní domů, aby vše vypověděli tetě. Ta z té noviny byla nadšená.

Za dva týdny se konala veselka. Anička měla krásné šaty, Jakubovi to taky velmi slušelo. Společně pak po Jakubových rodičích převzali království. Jeho rodiče už z královských povinností byli unavení, a tak se rozhodli, že začnou cestovat. Jakub nechal propustit Aniččina tatínka ze šatlavy a o rok později se jim narodila krásná holčička, která dostala jméno po mamince...

K Jakubovi dovedlo Aničku koření a slušné vychování.