Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1) Příprava na odlet
2) Hercnajsův dobrý nápad
3) Přílet ptáků
4) Skřítci v plné práci
5) Trest pro líné labutě

Už se opět schylovalo k zimě a všichni ptáci se chystali na cestu do teplých krajů. Rodiče vysvětlovali svým mláďatům, kdy se odlétá a co si mají zabalit. "A mami, mám si vzít i šálu a rukavice?" zeptala se malá vlaštovka. "Nemusíš, letíme přici do teplých krajů." Trpělivá maminka všechno s chutí vysvětlila. A takhle to šlo u všech ptáků.
Možná by se vám to zdálo normální, až na to, že tohle se stalo v době Předbarevné, kdy na světě ještě nežili lidé a všichni ptáci byli bílí jako sníh.
A už tady byl čas odletu. Všichni si dobalili poslední věci a odlétli.

Když byli pryč, sešli se skřítci v malých čepičkách žlutých jako sluníčko a v červených pláštích jako jahody. Nejstarší Hercnajs vystoupil na pařez a drže v ruce malou hůlku řekl: "Nezdá se vám, hercnajs, bráškové, že jak jsou všichni ptáci bílí, nejdou rozeznat a vypadají nějak smutně, hercnajs?" "Ano, ano," ozývalo se ze všech stran. "Měli bychom je nabarvit," dokončil svůj nápad Hercnajs. Všichni s ním souhlasili, a tak poslali ptákům zprávu, aby ihned přilétli.

Všichni se rychle sbalili a už se vraceli zpátky. I když všichni vlastně ne. Jediné labutě zlenivěly. "Zůstaneme tady do konce zimy, vždyť u nás bychom zmrzly a snad se neděje nic tak vážného, abychom se musely vrátit. A mě se domů ještě nechce. Sotva jsme přiletěly," sdělila všem nejchytřejší labuť Helga. Ze všech stran se ozýval souhlas, a tak labutě zůstaly. Zato kosi, sojky, datlové, straky a dokonce i jinak líní vrabci spěchali, aby nebyli poslední.

Skřítkové už mají připravené barvy. Čekají na první výletníky. A už jsou tady. Barvení začíná. Někdo černě jako uhel a jiní zase modrou barvou jako nebe. "Jé, to je ale hezká barva," křičeli jeden přes druhého.
Přilétají čápi. "Cestou jsme se zdrželi," říkají. Bohužel už nezbývá moc barvy. Čápi se ale shodují: "To nevadí, alespoň ta černá křídla." A tak ani čápi nezůstávají úplně bílí.

Když skončila zima, labutě se vrátily. Po příletu však nemohly uvěřit vlastním očím. "Ale co to máš na sobě, Verčo?" ptala se Helga kanárka. "To je nová móda?" "Ale ne, všichni ptáčci jsou teď různě barevní." Kolem zrovna prolétlo hejno barevných sojek. "Ale jak to?" divily se labutě. "Vaše lenost vás potrestala, hercnajs, a tak zůstanete bílé, hercnajs," odpověděl jim skřítek Hercnajs, který se chtěl podívat, jak to na světě vypadá krásně, když není všecho stejně sněhově bílé.
A tak zůstaly labutě bílé, aby si při pohledu na ostatní barevné ptáčky připomněly, jak se lenost nevyplácí.