Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ještě za dob, kdy byly labutě černé, se stalo něco, co navždy změnilo budoucnost všem labutím...

V docela obyčejné malé vesnici stála chalupa a v ní bydlela hospodyně. V té vesnici u chalupy se také nacházel rybníček, na kterém již několik let žily překrásné černé labutě, které ale byly velice zvědavé a pravidelně chodily na průzkum do okolí.
Hospodyně s oblibou pekla koláče. Každý den jich měla napečeno mnoho a rozdávala je i sousedům. Jejím tajemstvím byl pytlíček s kouzelnou moukou, který jí darovala kouzelná babička. Mouky z pytlíčku nikdy neubývalo, ale byla tak kvalitní, že když se rozsypala, šla jen těžko umýt.
Jednoho dne to sousedce nedalo a zeptala se hospodyně, jak je možné, že má pořád tolik mouky, že ji mohla neustále rozdávat i sousedům. Hospodyně jí tajemství prozradila a slíbila, že jí trochu mouky donese.
Tou dobou se ale zvědavé labutě vydaly na průzkum, aby se podívaly, co je nového. Nemotorně se hospodyni připletly pod nohy a ta upustila pytlíček s moukou přímo na černé labutí peří. Labutě se snažily mouku setřepat, ale čím víc sebou škubaly, tím víc se jim mouka dostávala do peří, až byly úplně celé bílé. Mouky se sice snažily zbavit i v rybníčku, kde se cachtaly a potápěly, ale nebylo to nic platné. Kouzelnou mouku ze sebe již nikdy nedostaly.

A od té doby jsou všechny labutě bílé...