Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Za devatero horami, řekami a potůčky stála malá chaloupka. V chaloupce bydlel starý, odvážný rybář, který neměl nic jiného než svůj prut. Každé ráno se posadil na rozbitou lavičku nedaleko své chalupy.

Když vyhlížel rybku, kterou by mohl chytit, najednou se nad ním objevil obrovský černý mrak. Začalo pršet. Rybář se utíkal schovat. Jakmile byl ve dveřích své chalupy, pršet přestalo a objevila se duha. Z duhy vystoupila mladá, krásná víla.
"Počkej rybáři, neutíkej!" křikla něžným hlasem víla.
Ubohý stařík se otočil. "Kdo jste?" zeptal se opatrně.
"Víla duhy. Když uděláš, co ti řeknu, nikdy nebudeš chudý," odpověděla mu krásná víla.
Rybář se rychle otočil. "Dobře, udělám, co mi poručíš," odvětil.
"Vezmi si tuto loďku!" A náhle stála na břehu malinká lodička. "Přepluješ celé moře, až se dostaneš do paláce."

Rybář neváhal a okamžitě nasedl na loďku a plul do neznámého paláce. Plavil se již několik dní, když tu zahlédl velikou věž. Na břehu spatřil palác nazdobený drahokamy. Vkročil dovnitř.

"Je tu někdo?" volal po paláci. Nikdo mu však neodpověděl. Prohlédl si všechny komnaty, komůrky a síně.
Když otevřel dveře poslední komory, uviděl něco velkého.
'Co to je?' ptal se sám sebe. Blížilo se to k němu čím dál tím víc.
"A mám tě!" zakřičel neznámý hlas. Z komory vylezl mladý princ. Ve svém paláci byl uvězněn několik let.
"Děkuji za záchranu," poděkoval mu princ, "jsi jediný, jenž mě vysvobodil. Zlá královna mě zaklela. Nikdo mě nechtěl vysvobodit, protože jsem byl pyšný a zlý na své poddané," řekl princ. Hned jak to řekl, ze všech stran se seběhli poddaní. Mezi nimi byla i krásná princezna, jíž princ vyhnal ze svého království.

Samozřejmě byla svatba - ta největší, co jsem kdy viděl. A co rybář? Zůstal v paláci a princ ho povýšil na svého rádce.