Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V jedné daleké zemi stála mezi poli a lesy malá dřevěná chajda. Kolem ní rostla a překypovala barvami malá zahrádka a za malým plůtkem si vesele prozpěvoval svou každodenní písničku potůček. Každý den, ať už pršelo nebo se sluníčko vesele usmívalo na svět, vycházela do zahrádky mladá dívka, která svým zpěvem vábila všechnu divou zvěř z lesa. Mezi její oblíbence patřil statný jelen a mladý vlk. Oba k ní přispěchali ráno jako první a ona se od nich učila moudrosti lesa a jeho obyvatel. Každý den si sedla na lavičku pod rozkvetlou třešeň a jelen jí různými příběhy učil, jak chodí život v lese.
"Dneska ti budu, Irin, vyprávět příběh o jedné malé zvědavé veverce, které pro její nádhernou srst říkali Ryšavka," pravil jednou jelen a ukryl se do stínu stromu před slunečním žárem. "Odehrálo se to již před mnoha a mnoha zimami. Jednou uprostřed léta si malá veverka našla doupě v koruně košatého stromu. Velmi rychle se zabydlela a našla si přátele z vedlejšího stromu. Byla to velká veverčí rodinka. Ryšavka byla mladá a velmi bezstarostná a zatímco ona běhala po lese, prohledávala okolí, její sousedé si dělali zásoby oříšků na zimu. A tak přešlo léto a listí na stromech začalo zlátnout. Jednou se tak Ryšavka vracela ze svých toulek, když uviděla, jak veverky od vedlejšího stromu schovávají oříšky a jiné lesní plody. "Co to děláte?" zeptala se Ryšavka zvědavě a veverčí matka jí odpověděla: "Děláme si zásoby na dobu, až to všechno přikryje sních. Ty už máš svoji zásobu asi hotovou, když se tu jen tak potuluješ. Nechtěla bys nám tedy pomoci?" Ryšavka nevěděla, co by měla říct a tak jen pokrčila rameny a pomohla. Po práci se vydala opět do lesa." Jelen přestal vyprávět, podíval se na černého vlka a začal se klidně pást. Vlk pokračoval: "Ryšavka tedy běhala po lese a hledala nějaké jídlo. Našla ale jen pár menších oříšků a lesní plody, které si hned schovávala do své skrýše. Udělala to vše včas, protože hned druhý den se k zemi začaly snášet chomáče sněhu, hebkých jako pírko. Když už nebylo možné jít ven, začala Ryšavka ujídat ze svých zásob. Ty ale nebyly bezedné a tak jednoho dne našla ve skrýši už jen jeden oříšek. "Co já si teď počnu?" zabědovala, když i ten poslední oříšek muselá sníst. Rozhodla se tedy jít ven a nějaké to jídlo sehnat. I když věděla, že si ho bude muset asi vyhrabat. Sotva se tlapičkami dotkla země, objevila se za vzrostlou borovicí liška. Ryšavka ji ale neviděla, ani necítila, a tak se vydala do lesa. Liška ji ale následovala, šla po jejích stopách. Liška se snažila jít co nejopatrněji, když tu pod jejími tlapami zakřupal čerstvý sníh. Ryšavka se ohlédla a dala se na útěk. Liška za ní. Poblouzněná strachem kličkovala veverka mezi stromy, ale liška byla rychlejší a brzy ji doháněla. Ryšavka se pokusila vyšplhat na strom, ale mělá zmrzlé tlapky a nepodařilo se jí to. Liška už byla jen pár metrů od ní a rychle se blížila a Ryšavka už neměla sílu utíkat. Když tu najednou CVAK a liška uvízla v lovecké pasti. Vyděšená veverka upalovala domů a protože neměla žádné jídlo, rozhodla se, že zajde ke svým sousedům. Ti ji ochotně přijali a dali jí i jídlo. Veverka věděla, že se příště už tak lehkomyslně nezachová a učila to pak i své děti," zakončil vlk vyprávění. Jelen spokojeně pokýval hlavou a odkráčel zpět do lesa. Vlk ho po chvíli následoval a každý den se pak společně rádi vraceli k domečku s rozkvetlou zahrádkou.