Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdysi dávno v jednom lese žili trollové, kteří uměli kouzlit. V jejich kouzlech bylo plno krásy, ale i plno zla. Trollové se ukrývali v jednom pustém lese, kam se nikdo neodvážil jít. Šlo o místo, kde byl život trollů a jiných bytostí stále bezpečný.

Žil tu i jeden troll jménem Cvalík. Rád potají chodil z pustého lesa a pozoroval lidi. Fascinovalo ho vše, co lidé dělali - jak uměli jezdit v autě, mohli chodit do školy a volně i svobodně si žili, mezitímco trollové se museli ukrývat v pustém lese. Cvalík měl rád dobrodružství, a tak každý den roztáhl křídla a letěl prozkoumávat okolí.

Jednoho rána se vydal Cvalík opět ven mezi lidi a zpovzdálí je pozoroval. Koukal na ulici, kde chodili lidé. Po stejné ulici právě šla i maminka s malým klukem, kterého vedla za ruku. Malý kluk si hrál s malou červenou kuličkou. Byl to hopík, který se hezky odrážel od země.
Cvalíkovi se malý červený hopík líbil a chtěl ho také.
Takže jakmile ho malý kluk upustil, Cvalík se dvakrát nerozmýšlel a pro hopík, který ležel na rohu ulice, si došel.
Ještě před tím si ale nasbíral nějaké větvičky s listy, které si dal okolo sebe tak, aby vypadal jako keř.
Pomalu a potichu se plížil mezi lidmi, až došel k červenému hopíku. Sebral jej a vracel se zpátky do pustého lesa, aby svůj hopík ukázal všem ostatním trollům.

"Koukejte všichni, tohle je hopík!" volal Cvalík nadšeně.
"Odkud ho máš?" ptal se moudrý pratroll.
"No, od lidí přece," opáčil Cvalík.
"To nevíš, že vycházení z pustého lesa je zakázané!?"
Cvalík na svoji obhajobu nic neříkal. Věděl, že když se pratroll naštve, může mu sebrat ohnivé krystaly, které nosili trollové na krku jako znamení magie.
Cvalík se pomalu odebral ke stromu, kde se opřel a přemýšlel o tom, co mu právě pratroll řekl. Riskoval, že ho lidé uvidí. Mohl takto na vždy prozradit existenci trollů...

Cvalík se ovšem za pár dní znovu vydal mezi lidi. Vylezl na vysoký strom a opět je pozoroval, jak chodí po ulici. Mezitím v pustém lese šel pratroll za Cvalíkem, aby si promluvili a řekl mu příběh o jednom trollovi, který rád pozoroval lidi a pak na to doplatil, protože zjistil, jak se lidé navzájem nemají rádi.
Jenže ať pratroll hledal, jak chtěl, po Cvalíkovi ani vidu ani slechu.
Pratroll se velmi rozzlobil.
Když se Cvalík vrátil do pustého lesa, pratroll se k němu ihned vydal.
"Opět jsi riskoval naše prozrazení!" vyčítal mu.
"Promiň," omlouval se Cvalík.
"Na omluvu je pozdě! Když se ti tak líbí mezi lidmi, buď jedním z nich!"
A jak pratroll řekl, tak i udělal. Proměnil Cvalíka v člověka a poslal ho do města, aby si sám poradil...

Cvalík zjistil, že ne všechno je takové, jak se zdá. Byl ve městě se spoustou nervozně pospíchajících lidí. Záhy si uvědomil, že udělal velikou chybu, když pratrolla neposlouchal, a tak se vrátil zpět do pustého lesa a prosil jej, aby ho proměnil zpátky na trolla.
Pratroll se nad ním slitoval a učinil tak. Od té doby se Cvalík k lidem již nikdy ani nepřiblížil. A pokud trollové nezemřeli, žijí tam dodnes!