Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Žížalka Jůlinka se narodila za jednoho pochmurného dne slavným sportovcům Ctiradovi a Cecilce Hlinitým. Byli to žížalí sprinteři a vítězové poháru Zlatá Dešťovka.
Jůlinka se chystala na první školní den. Hlavní předmět byla žížalština, matematické kypření půdy, vyhýbání se nebezpečnému ptactvu a hlavně tělocvik, ten měla nejraději. Na čas se provrtávali do země, místo kladiny měli jedny staré hrábě, co zůstaly na zahradě. Jůlinka byla velice chytrá žížalka, všechno pěkně zvládala. Až jednou si ji pan ředitel Housenka pozval na kobereček a říká jí: "Milá Julko, byla jsi vybrána na žížalí závody." Měla ohromnou radost, za pár žížalích hodin byla doma a řekla to rodičům. Každý den poctivě trénovala. Běhala, teda tomu se běh nedá říct, spíše plazení po břiše.
A bylo to tady, den "D". Všichni nejlepší sportovci v nablýskaných dresech se rozcvičovali a Jůlinka mezi nimi. Maminka jí půjčila zlatý komplet, ve kterém vyhrála Zlatou Dešťovku. Pohladila Jůlinku a popřála jí hodně štěstí.
"Na start se připraví Julie Hlinitá," bylo slyšet z fialových reproduktorů připomínajících zvonečky. Očkem mrkla na maminku a tatínka, kteří jí drželi palce. Závod trval jednu žížalí minutu, což pro lidi znamená asi deset minut čistého času. "Připravit, ke startu, pozóóór, teď!" a závod začal.
Hlavní časoměřiči pan Konipas, slečna Berušková a pan Pytlík s udivením sledovali mladou závodnici v první dráze. Válcovala i nejlepší reprezentanty posledních let, ale to, co se stalo, bylo neuvěřitelné.
Zrovna do první dráhy přímo před žížalku přistál velký javorový list. A co teď? Jůlinka zazmatkovala a nevěděla, co si má počít. Výuku o vyhýbání se listům ještě nebrali. Najednou se přiřítil její tatínek, list odhodil a v klidu jí řekl: "Běž, ještě je doženeš!" V Jůlince se něco vzepřelo a neuvěřitelnou rychlostí se plazila v kluzké dráze. Ještě pár metrů do cíle - to zvládneš, to zvládneš - říkala si v duchu se zavřenýma očima. Zdálo se jí, že do něčeho narazila. Otevřela svoje maličká očíčka a viděla, že narazila do cílové pásky jako první. Její radost se nedala jen tak popsat! Jeden s pořadatelů jí vtiskl do ruky veliký pohár se zlatým nápisem "Zlatá Dešťovka 2007".
Pořád tomu nemohla uvěřit, až doma, kdy postavila svůj pohár vedle rodičů na čestné místo nad její postýlkou.