Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejblíže popisu/vypravování

Je běžné všední ráno a pokojem se rozeznívá hlasitý a protivný tón mého budíku. S potížemi se dostávám z postele a mé první kroky směřují přímou čárou do koupelny. Kouknutím do zrcadla si uvědomuji, že nastal čas se sebou něco dělat. Poté, když jsem ujištěna, že to stojí za to, přecházím do svého pokoje a mám další obvyklý problém: co na sebe? Po dlouhém váhání a přehrabování zjišťuji, že už to lepší nebude. Celá neklidná vycházím klidnou chůzí z domu přímo na autobusovou zastávku, kde si opět vyslechnu kdo, kde a s kým co vymýšlel, nebo bůhvíco jiného dělal. Unavená a přeplněná zbytečnými informacemi téměř nečekaně usínám rozvalená na sedačce linkového autobusu. V poklidném polospánku mě probouzí prudké zastavení autobusu na cílové zastávce, nerada, avšak přeci jen vstanu a s chutí a radostí pospíchám na svou první vyučovací hodinu. Moje radost se ihned mění na nudu a nechuť něco dělat. Počítám každou vteřinu, každou minutu, každou hodinu a když se konečně dopočítám, můj den se opět vrací k autobusové zastávce a následné cestě domů. Poté co už v klidu usedám k televizi, začne vibrovat telefon, který se vztekem chytám a nejradši bych ho zahodila nejméně 200 metrů daleko, ale když zjistím, že mi píše můj milý, moje nálada se rázem změní k lepšímu. A jako každý normální teenager si samozřejmě před spaním umyji zuby, ale to je snad u každého samozřejmostí.

Sami si můžete povšimnout, že můj den je velice náročný a chaotický, a proto bych vám nikomu nepřála prožívat takový neklidný život, jaký prožívám já, ale stále se držím a zůstávám klidná, neboť se držím zásadního hesla, že horší to už snad být ani nemůže...