Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zavedení povinné školní docházky Marií Terezií způsobilo zvrat v historii vzdělávání. Reforma, která byla z počátku zpochybňovaná, se stala nejvýznamnějším začátkem školství. Od jejího zavedení měl právo, resp. povinnost vzdělávat se každý, což nám vydrželo až dodnes.

Vzdělávání člověka samozřejmě začíná již v předškolním věku (tedy do šesti let). V tuto dobu se na rozvíjení intelektu a přípravě pro nástup do základní školy podílí rodiče, ostatní členové rodiny, vychovatelky v mateřské škole a okolí, ve kterém se dítě pohybuje.

Od šesti do patnácti let je pro každého člověka povinností navštěvovat základní školu. Vyučování je bezplatné a probíhá v mateřském jazyce dítěte. Tento fakt nám dnes již přijde naprosto samozřejmý, ale dříve to bylo téměř nemyslitelné. S touto myšlenkou přišel až J.A.Komenský. Studijní plán je přesně rozvržen, učitelé musí vyučovat dle státem zadaných osnov. Základní škola je také ještě rozdělena na první a druhý stupeň. V prvním stupni, tj. od první až do čtvrté třídy, probíhá výuka pouze s jedním učitelem, maximálně s někým jiným na výuku cizích jazyků. Jistě to má svůj smysl, děti spíše věří jedné osobě, na niž jsou do jisté míry upjaté a zvyklé, než velikému množství různých učitelů. Na tomto stupni je výuka často názorná, což je pro vývoj fantazie a lepší pochopení dané látky pro děti velice přínosné. Druhý stupeň, tj. pátá až devátá třída, je naopak charakteristický tím, že skoro každý předmět vyučuje jiný učitel. Pravidlem bývá, že je zde již o mnoho menší osobní vztah mezi učitelem a žákem.

Od základní školy mají děti také povinnou společnou tělesnou výchovu, která slouží k odreagování od neustálého sezení ve školních lavicích. Pohyb a jeho aktivita jsou na škole rozvrhnuté tak, aby měl každý prostor na sport, zábavu a odpočinek současně.

Po ukončení povinné školní docházky je před každým žákem nelehké rozhodnutí – kam jít dál. Mohou již vzdělávání ukončit úplně, což je v dnešní době ale spíše raritou. Většina jde na střední školy, gymnázia, konzervatoře a uční obory. Doba dalšího vzdělávání je zpravidla čtyři roky, ale může být i kratší. Od středního stupně je i bohatá nabídka soukromých (placených) středních škol a gymnázií. Každý si má právo dle finanční situace a intelektu rozhodnout, co pro něj bude nejlepší.

Na středních školách jsou pro žáky novinkou odborné předměty, které jsou dané podle typu školy. Každý předmět většinou vyučuje jiný učitel. Je tak zajištěna mnohem větší odbornost vzdělávání. Významné je také spojení teorie s praxí, což je dobré k dosažení co nejlepší přípravy pro další budoucí školu či zaměstnání. Střední škola je zakončena maturitou, kterou ale nemusí dělat či úspěšně zvládnout všichni.

Ukončení střední školy znamená pro žáka další křižovatku ve vzdělání. Může nastoupit do zaměstnání nebo pokračovat ve studiu. V tuto chvíli by si student již měl být opravdu jistý, čím se chce v budoucnosti zabývat a tomu přizpůsobit, s ohledem na své možnosti, výběr vysoké školy. Pokud nechce studovat ještě mnoho let, může nastoupit na vysokou odbornou školu, která trvá tři roky. Nejvyššího možného vzdělání může student dosáhnout studiem na vysoké škole. Spousty vysokých škol však stojí poplatky a můžou být pro studenta nejen psychicky náročné, ale i finančně. Z tohoto důvodu je dnes možnost stipendií. Mohou o něj ale zažádat pouze žáci s výbornými výsledky. Vysoké školy také často nabízejí studentům pobyty v cizích zemích. Tyto pobyty jsou velice užitečné a efektivní, protože slouží nejen na zdokonalování dané praxe, ale i k procvičení a zlepšení cizích jazyků.

Celý školský systém vždy měl a má za cíl jedinou úlohu – vychovat moudrou a vzdělanou generaci lidí. Snažme se o to tedy i my tím, že budeme dbát na výuku a učení.