Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• aneb Od nudného postávání na zastávce až k vysněnému cíli...
• popis cesty autobusem, příp. vypravování

V tomto článku jsem se rozhodla popsat cestu v MHD, která je dobře známá většině lidí.
Každý člověk už si snad alespoň jednou v životě prošel jízdou v autobuse se vším všudy. Pro mě osobně je cestování tímto dopravním prostředkem denní rutinou, která mě provází někdy i několikrát za den. Hodně lidí má poměrně neutrální postoj k této situaci, ovšem já musím přiznat, že mě cestování autobusem opravdu neoslnilo.

Vše začíná chůzí či během, který po ránu není vážně příjemný, na autobusovou zastávku. Když přijdete nebo konečně doběhnete na zastávku, pravděpodobně první, co upoutá vaši pozornost, bude zátiší přeplněných košů, kam již nelze vyhodit ani jeden papírek, a hned vedle nich si povšimnete hloučku teenagerů, kteří budou kouřit již druhý balíček cigaret. Zbylé nedopalky se budou samozřejmě snažit házet vám pod nohy. Jakmile se konečně dostanete přes ten dav lidí, stojící vám v cestě, uvidíte tabuli odjezdů autobusů. Při tom pohledu se vám protočí oční panenky, jelikož váš autobus má přijet během 5 minut, což znamená, že ještě máte poměrně dost času, neboť každý průměrný autobus v ČR má 10 až 20 minut zpoždění, vezmeme-li v potaz ranní dopravní špičku. Jedním z mála uklidňujících faktů může být, že se alespoň na chvíli můžete schovat pod "přístřešek", který vás uchrání před ranní nepřízní počasí. Avšak jelikož už je pod "stříškou" tak stovka jiných lidí, nezbývá vám nic jiného než se otočit a postavit se někam do prázdného koutku a tiše doufat, že ta "žlutá krabice" již brzy přijede.

Že by? Ano! Autobus přijede a vy jste částečně zachráněni. Ale opravdu jen z malé části, protože v autobuse to může být ještě kolikrát strašidelnější než venku.
Dočkali jste se, otvírají se dveře a vy čekáte, že se ta masa lidí začne valit ven, ale bohužel nastává ta horší varianta, kdy se vy musíte vmáčknout mezi ty lidi a pokud možno se ještě s taškou plnou učebnic vyhnout ženě s kočárkem, důchodkyni s berlemi a dalším nástrahám, jež na vás číhají v průběhu hledání místa k stání. Teď musíte přežít tu nejhorší část jízdy, kdy je v autobuse takové vedro, jako byste byli v srpnu v Egyptě. To by možná ani tak nebylo na škodu, jen kdybyste na sobě neměli zrovna zimní bundu a kolem vás nestálo dalších deset lidí. Při jakémkoli sebemenším pohybu, kterým se pokoušíte aspoň trochu se odstrojit, narazíte tak do pěti lidí, kteří po vás hodí takový ten příjemný výraz, kterým vám jasně naznačí, co si právě myslí.

Ano! Jste dítě štěstěny, uvolnilo se perfektní místo na sezení v prostoru, kde se nenachází žádný důchodce, jenž by vám toto štěstí hezky rychle zničil. Avšak vaše nadšení netrvá dlouho, když zjišťujete, že vedle sedící člověk asi nepochopil význam slova hygiena. Nicméně, rozhodnete se tuto zkoušku podstoupit, neboť nikde nejsou lákavější podmínky k přežití - v přední části autobusu jsou všichni zasaženi chřipkovou epidemií a na druhé straně je zase kroužek babiček probírajících prací prášky nebo jestli mají vysadit muškáty teď, či až za měsíc.

A tak tam nakonec sedíte a zamyšleně přemýšlíte... "Konečná stanice, vystupte si," ozve se z reproduktorů v autobuse, náhle sebou cuknete a uvědomíte si, že jste se dostali k cílovému místu. Jenže za pár hodin to na vás čeká celé zase znovu! Tedy možná jen na některé, pár lidí se po této zkušenosti jistě rozhodne jít raději pěšky nebo jet na kole.