Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Již od dětství se vracím o prázdninách, na dovolenou či na víkendy na jedno místo. Proto je zelená dřevěná chatička, která stojí uprostřed malebné krajiny, námětem mého popisu.

Můj dědeček před čtyřiceti osmi lety naši chajdu postavil na břehu řeky Ohře ve vesnici Dubany. Přestože se chata těší vysokému věku, je velmi hezká. Jsou před ní tři betonové schůdky, které vedou na prosklenou verandu. Menší kuchyňka nám na občasné vaření stačí. Další místností je útulný obývací pokoj, do kterého se vejde jen nevelká sedačka, stolek, jedno křeslo a kamna značky Petra. V ložnici jsou po obou stranách umístěny dvě palandy. Součástí chaty je kůlna, ve které se nachází spousta nářadí, pily, sekery a dřevo na zátop. Vůbec nám nevadí, že chata postrádá veškerou moderní techniku, poněvadž okolní krajina nám vše vynahradí.

Do Duban jezdíme kromě zimy v každém ročním období. Velmi ráda mám jaro. Příroda se probouzí z dlouhého zimního spánku a připravuje se na život. Dokonce mám radost i z kopřiv, kterých je v okolí požehnaně. Především u kadibudky musíme být obezřetní. Žahavé byliny se pokosí většinou až po prvním popálení. Nejraději vychutnávám ticho a krásu přírody. Opřu se o zelené klepadlo před chatou a pozoruji proud řeky, po kterém občas pluje loďka s mileneckým párem nebo rybář na pramici. Když jsme byly se sestrou malé, nejednou nám uplaval míč. Rodiče museli být stále ve střehu, jelikož strmý břeh nebyl pro dovádivé děti bezpečný. Na protějším břehu je hluboký les, ze kterého přineseme vždy plno hub a občas i nějaké to klíště.

S létem přijde čas i pro naše opalování na sluníčku. Lehneme si na deku vedle chaty a opékáme svá těla. Občas nás z našeho rozjímání vyruší ovádi a komáři, kteří vedou svou válku proti nám. Když se chceme osvěžit, sejdeme pár schůdků k lávce a jsme ve vodě. Odvážnější jedinci skáčou do řeky rovnou z houpačky, která visí na silné větvi dubu. Velmi ráda usínám při letním dešti, kdy kapky vody bubnují na střechu chaty. Zpěvní ptáci jsou ráno naším prvním budíčkem. Později, když se ještě převalujeme v peřinách, slyšíme za chatou motory zemědělských strojů. V tuto chvíli již zaručeně vylezeme z postelí. Majitelé polí se určitě řídí pořekadlem "Ranní ptáče dál doskáče".

Krajina kolem chaty je snad nejhezčí, když přijde malíř Podzim. Trávu přemaluje na žluto, listí hraje všemi barvami. Vítr fouká a ohýbá větve stromů. Obtížný hmyz konečně vzdal svůj boj.

Nejpozději v listopadu naši malou chajdu připravíme na zimu. Zavřeme důkladně všechny okenice, posledním pohledem se s ní rozloučíme a odjíždíme domů s myšlenkou na další jaro.