Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• popis děje vybraného filmu

Šestnáctiletá Hannah Sternová slaví s rodiči a tetou Evou židovské Velikonoce. Jako každý v jejím věku nemá ráda vzpomínání dospělých, zvlášť když se točí kolem holocaustu, jímž prošli její předkové. Letos má Hannah podle starého zvyku otevřít dveře proroku Eliášovi. Právě v tu chvíli se ale záhadně ocitá v Polsku roku 1941, kde poznává stejně starou sestřenici Rivkah (dále Ryfka). Spolu pak jsou pozvány na tradiční židovskou svatbu půvabné Leah se Samuelem. Uprostřed obřadu je ale slavnost přerušena nacisty a všichni jsou násilím odvlečeni do koncentračního tábora. V nelidských podmínkách se všudypřítomnou smrtí si Ryfka přeje jediné: přežít a jmenovat se Eva. To je moment, kdy Hannah dochází, že je spojením mezi minulostí a současností a že Ryfka je ve skutečnosti její milovaná teta...

Film vypráví o židovské rodině v Americe dnešní doby. Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Hana, která spolu se svou rodinou slaví židovský svátek pesach. Jako asi každý šestnáctiletý člověk nerada poslouchá historii své rodiny a zvláště když se v tomto případě točí kolem holocaustu. Letos má Hana podle tradice otevřít dveře proroku Eliášovi. Právě v tu chvíli se jí zamotá hlava a Hana se záhadně ocitá v Polsku roku 1941 jen pár hodin před vypuknutím odsunu Židů do pracovních a vyhlazovacích táborů...

Šestnáctiletá Hana je normální dívka (3. generace Židů v Americe) vyrůstající normálním životem. Dokonce se chce nechat tetovat, což je u Židů považováno za jeden z největších hříchů. Večer jde Hana na oslavu pesach. Moc se netěší a nechce se jí dodržovat tradice, které její rodina stále udržuje. Ví, že zas bude poslouchat příběhy z dřívějších dob a bude muset tradice dodržovat. Rodiče vidí, že ji tyto věci zrovna moc nezajímají a také proto ji pošlou podle zvyku otevřít dveře proroku Eliášovi s pohárem vína. Při cestě chodbou ke dveřím se ovšem Haně zamotá hlava a probouzí se až na chodbě, odkud již z okna pozná, že něco není v pořádku. Pokračuje dále po chodbě až ke dveřím pokoje. Když dveře otevře, uvědomí si, že je vše jinak. Vidí starý nábytek a hlavně - jak se později dozvídá - svou sestřenici Ryfku (v budoucnosti svou tetu, ovšem to si uvědomí až později). Ryfka a její rodina jí vysvětluje, že její rodiče zemřeli na horečku a i ona byla těžce nemocná a je zázrak, že vůbec žije. I když Hana zrovna tomuto příběhu nevěří, obleče se do nejlepších šatů, které najde a jde na židovskou svatbu. Ta je však přerušena příjezdem Němců do Polska, kteří mají za úkol odsunout Židy do koncentračních táborů. Hana, Ryfka i všichni účastníci svatby jsou násilím přinuceni nastoupit do nákladních automobilů. Jedou několik dnů v neúnosných podmínkách. V automobile Hana poznává spousty dalších lidí. Mladého žida Azraela a ženu, která se snaží páskem od kalhot utajit své těhotenství, aby ji Němci nezabili. Po příjezdu do pracovního tábora jsou vyvlečeni z automobilů, Němci jim odebírají jejich cennosti a jsou rozděleni na muže, ženy, staré lidi a děti. Děti, staří a nemocní jsou okamžitě odvlečeni do lesa, kde se nacházela plynová komora a krematorium. (Němci varují ostatní, aby se tzv. nezačalo znovu kouřit z lesa.) Zbytek Židů je vysvlečen do naha a ostříhán od vlasů. Musí hned ze začátku část noci stát venku v zimě jen v lehkém oblečení s velkou židovskou hvězdou na levé straně prsou. Poté jsou odvedeni do svých nocleháren. Tyto noclehárny jsou složeny z třípatrových dřevěných postelí, na kterých mnohdy spí už tři lidé. Zde si Hana začne uvědomovat, kdo vlastně jsou lidé, s kterými je a také kde se to vlastně ocitá. Všem říká, že to vlastně není možné a drží po celou dobu pobytu v koncentračním táboře všechny v naději svými historkami o budoucnosti, které lidí považují za pouhé příběhy. Ovšem i tak jim pomáhá přežít ty nejtěžší časy a ukazuje tak, jak hrdý a silný židovský národ je.

Za pobytu v koncentračním táboře jsou nuceni všichni Židé těžce pracovat na jeho dostavbě, a to jen s minimálním příjmem potravy (jeden plátek chleba a jen občas, 2x denně horká voda jako polévka). Hana zažívá těžké chvíle, zvláště když se dozvídá o tom, že Azrael - její přítel - se chystá utéct. Hned si vzpomene na to, co jí kdysi dávno vyprávěla teta o tomto útěku. Vzpomene si, že stráž, kterou Azrael podplatil, jej zradí a že všichni budou chyceni. I když rabínovi říká, ať je varuje, bohužel na její varování nikdo nebere zřetel. Azrael a všichni, kteří chtěli utéci, jsou chyceni a před zraky všech oběšeni pro výstrahu. Ovšem v noci útěku se stane ještě jedna příhoda, která změní životy pár zúčastněným. Těhotná žena, která tajila své těhotenství, začíná rodit. Za pomoci žen v noclehárnách porodí dítě v pořádku, ačkoliv je porod komplikovaný. Ovšem i přes všechnu snahu toto dítě utajit se nakonec Němci dozvídají o porodu a o tom, že tam je malé dítě. Odvlečou je a zabijí. (Pro Němce byly všechny děti mladší deseti let nemocní a staří lidé zbyteční, protože nemohli plnohodnotně pracovat.) Po všech těchto událostech si Hana uvědomuje, jak důležité tradice jsou a rozhodne se i v koncentračním táboře uspořádat slavnost pesach, která se opět blíží. I když mají minimum jídla, bojí se a nemohou oslavu uspořádat tak, jak by ji udělali v klidu svých domovů, udělají ji. Hana jde na oslavě opět otevřít dveře pro Eliáše a tentokrát už nejde sama. Jde sní i mladá holčička, která musí lhát o svém věku, aby mohla žít. Poté, co otevřou dveře, tam však nečeká Eliáš. Stojí tam kontrola tábora z velení SS. Po otázkách a krátkém výslechu se Hana a holčička vrací naštěstí zpět, ačkoliv si už mysleli, že se nevrátí. Téhož večera se ještě Hana a Ryfka baví o fotografii, kterou má Ryfka tajně ukrytou. Chce Haně fotografii dát jako takové gesto úcty za vše, co pro ně Hana udělala. Ovšem ta odmítá a říká, že až tohle vše skončí, udělá si kopii.

Druhý den opět všichni z tábora pracují venku a Ryfka, která je už unavená a asi i nemocná, se rozkašle zrovna, když kolem prochází už zmíněný generál SS. Vedoucí tábora, protože je rozčílen tím, jak ho generál kritizuje, začne dávat lidi do plynových komor. Rozkáže, ať odvedou i Ryfku, ovšem Hana si s ní vymění šátek a jede místo ní a tím jí zachrání život. Po cestě se Hana a další Židé ocitají v lese před plynovou komorou postavenou v zemi. Rozkážou jim, ať ze sebe sundají šaty a naženou je do komory. Hned, co se za nimi zavírají dveře, se rozsvítí světla a shora se otevře poklop. Na vlhkou zem je vysypán v granulích Cyklon B, který začíná reagovat s mokrou podlahou a uvolňovat se. Plyn postupně zaplňuje komoru od země a lidé v tomto filmu jen usnou. Ve skutečnosti se snažili dostat nahoru nad ostatní právě proto, že věděli, že nahoře ještě vzduch je. Hana spolu s ostatními Židy v této komoře umírá.

Hana se po tomto hrůzném zážitku probouzí v pokoji své tety. Nemá vůbec ponětí, co se stalo a vypadá hodně zmateně. Po uklidnění rodiny, že je opravdu opět doma, se začíná bavit se svou tetou, které řekne Ryfko. A také jí povídá části z příběhu, který právě prožila. Ryfka, i když dnes už stará, je ráda, že Hana zažila takovouto změnu a také že se zajímá o historii své rodiny a o holocaust. Nakonec všichni na oslavě zpívají písně a jsou šťastní, že jako jedni z mála přežili hrůzy války.

Tento film na rozdíl od skutečnosti končí šťastně. Ve skutečnosti za druhé světové války zemřelo více než 60 milionů lidí. Druhá světová válka byla také provázena doposud největšími zločiny proti lidskosti.
Holocaust je označení pro systematické vyvražďování Židů v období druhé světové války. Ovšem holocaust nebyly jen vyhlazovací a pracovní tábory. Začal dřív už popravami, střelnými zbraněmi a masovými hroby. Ovšem nejvíce lidí bylo umučeno v koncentračních táborech, kde museli i několik desítek měsíců žít v neúnosných podmínkách. V hladu, špíně, často zavšivení a těžce nemocni. Holocaust jako samostatné vyhlazování národnosti si vyžádal přes 13 milionů obětí (z toho 6 milionů Židů, dále se také do tohoto čísla řadí sovětští zajatci, Poláci, Romové, postižení lidé, ale i svobodní zednáři, homosexuálové a Jehovisté).
Druhá světová válka byla a dodnes je největším a nejhrůznějším konfliktem všech dob. A nikdy by na ni nemělo být zapomenuto.
Spousta lidí říká, že se Němcům za válku měli lidé pomstít stejným způsobem, jakým oni po celou dobu války bojovali. Rád bych tuto práci tedy zakončil citátem od jednoho z nejznámějších Čechů.

Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu k míru zapomenutí utrpěných křivd.
(Jan Amos Komenský)