Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• část textu převzata z líčení Vodňanský rybník

Zachycená krajina na obrazu Vodňanský rybník, namalovaném malířem Janem Zrzavým roku 1942, mi na první pohled přijde jako místo, které se jinde na světě jen tak nenajde.

Rákosí kolem rybníka je čarovně tiché a zamlklé. Pařez, který se nachází na jeho břehu, by mohl posloužit jako kůl pro pramici, jež by se houpala na vlnkách Vodňanského rybníka. Cestička je posypána bílým pískem a dodává jezeru ještě kouzelnější moc.

Hořící slunce se odráží na vodní, průzračné hladině, která se blyští, i když na první pohled je zřejmé, že má bahnité dno. Slunečný jas dodává nejen rybníku, ale i celému jeho okolí nepřekonatelnou sílu a svěžest.

Vodňanský rybník zpívá jakoby šumivé ukolébavky pro lidi, kteří se k rybníku vydali za šera, aby se podívali, jak zlatý kotouč zapadá za temnou rodinku hor a ukládá se ke spánku stejně jako celá okolní krajina. Než ale krajina u vodňanského rybníka sklopí svá víčka, dává všem ostatním možnost vidět krásy podvečerního příšeří a blaženě sledovat, jak se mírný vánek prohání nad průzračnou vodní hladinou a připravuje své okolí na výlet do říše snů.

Obraz na mě působí dojmem odlehlé a opuštěné přírody, jež se právě ukládá ke spánku a připravuje se na dlouho noc, která ji čeká.