Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je to už pár let, co jsme se odstěhovali z malebné vesničky kousek od Krkonoš. Stále vzpomínám na krásné dny, které jsem prožila v té neskutečně půvabné a člověkem téměř nedotknutelné krajině. A tak bych se chtěla ještě jednou vrátit. I když se budu vracet jen ve vzpomínkách...

Dominantou celé vísky bývalo náměstí. Uprostřed rostly krásné stříbrné smrčky, v létě kvetly růže a tulipány. Každé ráno se o ně chodil starat místní květinář, a tak byly plné života i v těch nejškaredějších dnech. Nedaleko stával barokní kostelíček, kde se odehrávaly nejdůležitější okamžiky. Třeba když si moje teta brala strejdu. Právě v kostelíčku si řekli své "ANO" a pak se i se všemi hosty přesunuli opodál, kde stával náš domeček.

Byl postaven přesně tak, jak si maminka vždycky přála. Okolo domu byla obrovská zahrada s terasou, kde jsme si v létě postavili bazén a opalovali se až do západu sluníčka. V koutě zahrady bylo udělané ohniště, to jste měli vidět, kolik se u nás scházelo sousedů. Lidé z celé vesničky přišli, aby se pobavili a opekli si buřty nebo chleba! Náš pejsek Míša bydlel ve své boudě hned u vchodových dveří. Ale na noc spal pod postelí u rodičů, protože se venku bál. Maminka s tatínkem měli pokoj v podkroví a my se sestřičkou hned naproti. Byl sice menší, ale nám vyhovoval. Byl velice útulný a navíc jsme byly ještě malé a tak jsme raději skotačily v obývacím pokoji, který byl dole. Pamatuji si, jak jsme vždy před Vánocemi zdobili stromeček, který jsme postavili doprostřed obýváku, v domnění, že dostaneme spousty dárečků. V kuchyni, se kterou byl spojený obývák, jsme pekli cukroví. A maminka nám tam vařila nejlepší kulinářské výrobky na celém světě.

Když se člověk podíval z okna, uviděl vysoké štíty hor, spousty zelenajících se stromků, které se pokryly bílou peřinkou, když v zimě napadl sníh. Na vrcholku kopečka, kde bývalo poutní místo, stávala malá rozhledna, z níž jste se mohli rozhlédnout snad až na samotný konec světa.

Náhle ale přišel obrovský šok. Museli jsme se odstěhovat. Mě a sestřičku to bolelo u srdíčka, když jsme odjížděli a loučili se se svým domovem. S náměstíčkem, které bylo zahaleno v oparu smutku. S lesem, který nám jako by mával na brzkou shledanou. Ale od té doby jsme tam nebyli. Bylo by to těžké vracet se na místo, kde jsme prožili nejhezčí léta a vědět, že to už nepatří ani z kousíčku nám. Mně a jí...

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/opisy/este-raz-sa-tam-vratim.html