Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nacházím se daleko od civilizace, daleko od lidí, daleko od všech strastí, od všeho, co se mi příčí. Je to asi nějaký podmíněný reflex, vždy když se potřebuji odreagovat, když mám nějaký problém a potřebuji na chvíli utéct, ocitnu se zde. Vždy se ocitnu v přírodě, kde nikdo není, kde vidím vše, kde mám rozhled a cítím se, že mě nic netíží, cítím že jsem svým pánem. Pohled na malebnou krajinu mě vždy rozveselí a uklidní.
Celá krajina září, paprsky slunce se odrážejí od čistě bílého, navátého sněhu. A mě jen tak stačí sedět a koukat na to. Čistě bílá pokrývka se rozprostírá po celé krajině, kam až vidím. Chybí mi tu jen barevné květiny, sem tam nějaké to zvířátko, ale v zimě tomu je vždy tak. Řídká mlha se rozprostírá nad zamrzlým jezerem, v němž jsou díry, aby ryby mohly dýchat. Z přemýšlení mě vytrhne zvuk praskajících větví. Jeden menší strom, který již nevydržel nápor sněhu, padnul k zemi. Ulehl na měkkou zem vystlanou měkkým, čerstvě napadaným sněhem.
Vedle tohoto je také velice odpočinkové zdolávat nejrůznější vrcholky hor. Ať je léto nebo zima, je to jedno. Uklidňující cesta, ta příroda. Vždy si svým způsobem odpočinu, i když mé tělo je unavené. Vlastně ani nemám jedno určité místo, kam se rád vracím. Je to vlastně příroda, túry a tak. Nic víc v tom není. Každý si rád vyjde na procházku, ven a tak podobně. Někdo se dokáže odreagovat u krbu, někdo u hudby. Někdo u nějaké hry, pro mě odreagování znamená příroda. Když například stojím na Sněžce a koukám na tu rozlehlou krajinu, přijde mi, že jsem pánem světa, stojím výše než ostatní, mám rozhled, je to zvláštní pocit.
Takto vypadá krajina, kam rád chodím. Vždy se tu ocitnu a ani nevím jak. Je to jako nějaká droga, kterou nemůžu opustit, která mě chytila do svých spárů a já jsem na ní závislý jako "starý feťák". Nemůžu se jí vzdát, nemůžu bez ní být.
Většinou si uvědomím, že tu jsem moc dlouho. Slunce začíná zapadat a celá krajina se barví do jakési červeno-oranžové barvy, všechno dostává nový nádech a jiný tvar. Všechno se během pár minut změní a pak přichází tma.