Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kytara je drnkací nástroj, který se v minulosti hodně vyvíjel, nynější podoba se ustálila koncem 18. století. Používá se jako doprovodný nástroj ke zpěvu, v komorní i sólové hře. Klasická kytara se skládá ze dvou hlavních částí: těla (korpusu) a krku.

Tělo je tvořeno spodní deskou z tmavě hnědého dřeva, asi 50 centimetrů dlouhou, vyřezanou do hruškového tvaru, na níž jsou kolmo připevněné luby ("boční desky") stejné barvy. Kolmo na luby je připevněna horní deska ze světlého dřeva. Přechod mezi spodní deskou, luby a horní deskou lze rozeznat pomocí černých čar. V první třetině horní desky je vyřezaný rezonanční otvor, jenž má vliv na zvuk nástroje. Kolem rezonančního otvoru je vymalována tmavě hnědá, asi dva centimetry tlustá kružnice s bílým a černým okrajem, specifická právě pro výrobce kytary. Otvorem lze vevnitř zahlédnout zdobený obdélníkový papír s nápisem Pablo Vitaso a čísly VCG - 15 (určující model) a 3620261 (určujícím sérii). Dále lze vevnitř zahlédnout tři dřevěná žebra příčně položená na spodní desce a dvě žebra na desce horní. Ve druhé třetině horní desky je pak připevněna kobylka - hnědočerný dřevěný úzký obdélník -, na níž jsou pomocí struníku připevněny struny.

Krk kytary slouží jako základna pro hmatník, je tvořen jedním kusem poměrně tlustého tmavěhnědého dřeva. Jeho délka sahá od konce kytary až k okraji rezonančního otvoru. Je asi sedm centimetrů široký, ale s rostoucí délkou se zužuje. K tělu je připevněn pomocí paty, dřeva ve tvaru podpatku, spojujícího spodní desku, luby, horní desku a právě krk. Na svrchní části krku je připevněna tenká dřevěná deska s motivem žíhaného dřeva v barvě kobylky, dále jsou na této desce vodorovně připevněny pražce, tenké kovové destičky. Vzdálenosti mezi pražci se zvětšují od rezonančního otvoru směrem nahoru.

Krk zakončuje hlava, ta je asi dvakrát širší a tlustší než zbytek krku, má tvar opěradla židle, včetně dvou podélných otvorů uprostřed. Po okrajích hlavy se nachází ladící mechanismus. Z každé strany jsou tři ozubená kolečka se třemi kuličkami se spirálami, jež s nimi otáčejí. Kolečka jsou zvenku připevněná na válce, které se nacházejí v podlouhlých otvorech krku a jsou na nich navázané struny. Těch je celkem šest a nikde se nekříží. První tři struny jsou kovové, zbylé nylonové, přičemž každá z nich je jinak tlustá, aby vydávaly odlišné zvuky. Každá struna je navázána na jednom válci a dále natažená přes celý krk až ke kobylce, kde je upevněna.

Kytar existuje několik druhů, výše popsaná je tzv. akustická kytara, můžeme se však setkat i s kytarou španělskou, flamencovou, baskytarou, elektrickou a mnohými dalšími.