Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Znám mnoho líbezných míst, kam se ráda, byť jen ve vzpomínkách, vracím. Ale jen jedno má to kouzlo. Kouzlo něžnosti, krásy, uvolnění... A tím je průzračné jezírko s rostlinkami, které jej obklopují, na naší předzahrádce. Vidět hladinu pokrytou leknínem a růžovými květy, pod hladinou míhající se oranžové a sytě červené rybky, které čeří hladinu, půdu, jež zahalují spousty kvítků, na kterých příroda nešetřila barvou, obrovitý durman, jehož květy více připomínají velké růžovožluté zvony klimbajíc se ve větru a nad tím vším kralují dvě mladé vrbičky. Dohromady tvoří harmonii nespoutané přírody. Je to neskonalý zážitek.

Tuto nádheru pozoruji ze dřeveného altánu, z části pokrytého břečťanem, který se plazí po stěně. Besídka stojí kousek od jezírka. V ní na lavici polehává kocour, který ospalým okem pozoruje okolí. Snad aby mu nic neušlo. Rostlina rostoucí nad třpytivou hladinou vody vypadá, jakoby si chtěla ochladit své zelené listy v chladivé vodě. Keříky jasmínu vydávají omamně příjemnou vůni.

Na rozložitém stromku opodál dozrávají sladké letní plody - sytě oranžové meruňky. Opodál se rozkládají levandulové keříky. Klid provoněný levandulí ruší ostrý bzukot čmeláků a pilných včeliček, které sbírají pyl na fialovém kvítí. Obalené pylem přilétají a zase odlétají. Čerstvá travička, která vyrůstá na zbylém místě, dělá dojem tvaru slzičky. V ní se prohání desítky broučků, mravenečků a berušek, které se snaží ukrýt před nepřáteli.

Nad ní krouží motýli. Rázně mávají svými křídly, na kterých jsou nádherné vzorky a barvy. Jeden z nich usedl na dlouhý list vysoké trávy, která nese název ostřice. Ten se pod ním zhoupl. Motýl uletěl, avšak kapka ranní rosy sklouzla z hladkého povrchu do jiskřící vody, ve které se odráží ostré polední slunce. Voda vyšplouchla a na okamžik sekundy vypadala jako královská koruna. Pod květy durmanu se snaží drobounké kvítky sedmikrásky ukrýt pod spalujícími paprsky slunce.

Ani keříček vřesu se nestydí ukázat své růžové kvítky. Zato opodál malá pampeliška naříká. Dnešní žár je na ni moc velký a tak čeká na chladný a jistě příjemný večerní větřík a ranní rosu.

Jedna vrba vztahuje své proutky k nebesům. Nejspíš volá o trochu vody. Druhá vrbička si dlouhé, k zemi visící větve, ochlazuje v jezírku. V něm se mají nejlépe rybky. Okouzlující závojnatky odpočívají pod leknínovými listy. Zato mladé rybky se čile prohání po celé délce jezírka. Mocně přitom stříkají a víří vodu. Ve větru se na hladině prohání tisíce třpytivých vlnek. K večeru, kdy horko opadá, příroda blaženě odpočívá. Jakoby zpívala radostí. To ji posiluje a dodává energii na další horký den. Květiny zavírají své květy, ustal i divoký bzukot včel. Příroda usíná. Jen mdlé světlo vydává venkovní lampička ukrytá pod rozložitým keřem v záři hvězd.

A takhle zde posedávám nejraději. Ráno, odpoledne, večer. A teď už vím, že příroda je mocná, její krásu nikdy a nic nepřekoná a hlavně, bez ní bychom nemohli žít.