Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• popis/líčení oblíbeného místa s prvky vypravování

Stojím na autobusové zastávce v malé podtatranské vesničce. Spolu se mnou netrpělivě čeká mnoho dalších turistů různého věku. Na nohou mají vysokohorskou turistickou obuv a na zádech krosny, batohy nebo ruksaky. Všem z opálené tváře vyzařuje pohoda, dobrá nálada a touha po prožití dalších krásných, nezapomenutelných chvil na tatranských nebezpečných hřebenech. Všichni se obávají jediné věci - zda se vejdou do autobusu. V něm znějí cizí jazyky - němčina, polština, maďarština, ale hlavně slovenština a čeština. I když některým nerozumím, stejně vím, o čem se baví. Každý se snaží najít vrchol, který si dnes vybral ke zdolání. Vzadu sedí lidé, kteří ve vlaku strávili celou noc a přejeli tak celou naši bývalou republiku. I když na jejich tvářích jde vidět ospalost a utrmácenost, jsou všichni šťastní, že už konečně dorazili na své milované místo.

Autobus kvílí do táhlého stoupání. Hned za vesnicí vjíždíme do hlubokého lesa, kde jehličím obalené haluze sahají až k zemi. Na jednou vyjedeme na malou mýtinu, kde uprostřed stojí dřevěná hájovna, která mi připomíná strážce jediné brány do pohádkového údolí. Teď se na mě začíná smát vápencový skalní masiv - Osobitá, na kterém by byl nejeden botanik v sedmém nebi. Mezi hájovnou Brestová a naším cílem Roháčské rozcestí silnice několikrát přetíná divokou horskou bystřinu s mnoha omletými balvany, přes které studená, jiskřivá voda přeskakuje jako kamzík a vytváří malebné tůně. Sem tam mezi vrcholky stromů probleskuje ostré ranní slunce.

Po osmi kilometrech nepohodlného, ale příjemného cestování vystupujeme. Ocitáme se před starou dřevěnou horskou chatou - Zverovkou, která stojí na okraji svěží horské louky. Pouze úzký pás asfaltové silnice narušuje její celistvost. Uprostřed louky se tyčí velký dřevěný kříž. Po pravé ruce se mi rozprostírá otevřené údolí s hustými lesy. Za mnou a po levici vidím strmé stráně, na jejichž úpatích roste neprostupný vonící smrkový les, kde stromy jsou obalené lišejníky. Když hlavu zakloním ještě více, spatřím tmavozelený pás nízké kosodřeviny. Kleč přechází alpinské pásmo rezavé nízké trávy. Horské traviny se postupně mění v sutě, morény a horské nebezpečné štíty, na něž směřují kroky většiny turistů.

Protože tato dolina je naprosto necivilizovaná (není zde žádná lanovka kromě jednoho lyžařského vleku), je neobvykle tichá. Jen občas lze zaslechnout zapísknutí sviště, aby varoval ostatní před orlem. Tato dolina má velice přiléhavé jméno - Studená, protože je, jako jedna z mála dolin u nás, otevřená na sever. Je mimořádně studená. Její pokračování se nazývá smutná dolina, neboť je jen velice těžce dostupná a velmi tichá.

Tyto malebné romantické dolinky jsou jiné v každém ročním období a okouzlují své návštěvníky vždy jinými krásami.