Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Moje cesta do školy začíná většinou ve čtvrt na šest ráno, kdy vstanu z postele. Tato první fáze mé anabáze se vyznačuje chaotickou trajektorií, jelikož většinou pobíhám mezi svým pokojem, kuchyní, koupelnou a záchodem, přičemž některé místnosti navštěvuji vícekrát. Často také zapomenu, proč jsem tam či onam šel a musím se vracet. Po dokončení všech nezbytných úkonů vycházím krátce po šesté hodině z domu a přímou cestou přes zahradu mířím k autu, které mě téměř denně dopravuje na 4 km vzdálenou zastávku autobusu do Velkých Popovic. Tato cesta zatím vždy proběhla bez nehody, přestože je maminka, která automobil řídí, často nucena jet po hrbolaté silnici limitní rychlostí, abych autobus vůbec stihl.

Na autobusové zastávce čekám většinou několik minut, výjimečně až třicet. To nastává zvláště v zimě, kdy původní spoj nejede a čeká se na další. Autobus též jezdí většinou bez nehody, ale někdy nedojede do cíle, jímž je vlakové nádraží ve Stránčicích. K této situaci dochází především v zimním období, to se pak musí vystoupit a pokračovat pěšky. Naštěstí kritický kopec je až těsně před Stránčicemi. I chůze klidného tempa postačí k dostižení dalšího vlaku. Pokud tedy autobus až k nádraží dojede, moje cesta pokračuje po nové nádražní lávce přímo na nástupiště.

Na nástupišti vyčkám většinou 5 minut na příjezd vlaku od Benešova. Jízdenku si nekupuji, ale nejezdím načerno. Mám měsíční kupon Pražské integrované dopravy. Ve vlaku se mi většinou podaří usnout, ale zápach Vinohradského tunelu těsně před Hlavním nádražím v Praze mě bezpečně probudí. Ještě se mi nestalo, že bych zaspal a vlak se mnou odjel zpět směrem k Benešovu. Spánek ve vlaku na mě působí blahodárně, přestože mám nevýhodu v tom, že spím se zakloněnou hlavou a otevřenými ústy. Naštěstí mi do nich ještě nikdo nic nevhodil, takže mi to až tak moc nevadí. A doufám, že spolucestujícím také ne.

Následuje pěší cesta přes Hlavní nádraží, to je asi nejméně příjemný úsek mé cesty do školy. Pakliže se úspěšně propletu mezi lidmi v davu vyčkávajícími na vlak a loužičkami všeho možného, čekajíc marně na uklizení, mám téměř vyhráno. Pak už mi můžou určité nepohodlí způsobit jen bezohlední kuřáci, kteří jdou na chodníku přede mnou. Takové raději předbíhám. Má cesta vede ulicemi Jeruzalémská, Jindřišská a Panská.

Když se mi podaří dostat se včas až do školy, jsem na jednu stranu šťasten, na druhou nešťasten, protože si uvědomuji, že největší strasti dne mě teprve čekají. Cesta ze školy je mnohem příjemnější.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/opisy/moja-cesta-do-skoly.html