Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• popis dne/vypravování

"Vstávej!"

Je 7:15, otevírám oči. Nechápu, co se děje, vedle mě v posteli si dřímá laptop v režimu spánku, nechtělo se mu celou noc svítit. Telefon se domáhá nabíječky, dochází mu šťáva. Včera jsem usnula o několik hodin dříve, než je běžné, maminka mě zapomněla vzbudit a já si vesele pospávám v době, kdy už odjíždí můj ranní autobus. Doufám, že takhle začíná den každému studentovi naší školy.

Nejdřív bych vám ráda přiblížila naši školu. Nese název Soukromé gymnázium Pražská s. r. o. a celá tato společnost byla založena v roce 1997. Náš ústav je na školu poměrně malý, což se může zdát jako výhoda. Kdybyste se náhodou rozhodli pro návštěvu, najdete ji na Černém Mostě v blízkosti metra linky B. Samotná škola je nicneříkající členitá krabice, šedá se mísí se sparťanskou trikolorou, bílá plastová okna propouští trochu denního světla a korunu všemu dodává meteostanice z grantu Evropské unie. Už si to představujete? Tak vítejte!

Na krabici od rodiče-online-vidí-v-kolik-jsi-přišel-systému svítí 8:45, paráda. Už jen samotný fakt, že musíme používat novodobé píchačky, mi přijde celkem úsměvný. Vstupuji do standardně smradlavé šatny plné plechových skříněk, padá na mě splín, protože každý den ve škole je svým způsobem utrpení. Střídá se hodina za hodinou, minimálně desetkrát denně slyším "Maturujete!" Díky za připomenutí, já to vím taky.

Zničehonic se ocitáte ve vstupní hale a připadáte si jako v jiném světě. Uvítá vás televize číslo jedna, z ní se dozvídáte o výročí úmrtí pana prezidenta Havla. Taky děkuji za připomenutí, kotníky v ohrnutých kalhotách mi mrznou jen tak pro legraci. Vedle ní si to svítí televize číslo dvě, zde se dozvíte o aktuálním počasí, kdybyste náhodou nevěděli, že je zima. Napravo fronta na přepálené hranolky a kyselé pendreky v bufetu. Náš školní bufet je tak trochu kapitola sama pro sebe, celému tomuto svačinářství vévodí záhadná paní Bé. Vždy vám s úsměvem "odpípne" 10 Kč ze školní platební karty, dokonce už přijímá i hotovost! Ale nebylo tomu tak vždy, změnilo se to až po několikatýdenním bojkotu svačin.

Stále vám to nestačí, chcete si udělat lepší představu? Všude jsou nástěnky. Také je to pro vás přežitek z dob minulého režimu? Vtipné to bylo ve filmu Pelíšky, tím legrace končí. Na jedné nástěnce dostanete informace o rozvrhu a jeho změnách, kde se nachází která učebna (pozn.: vyčtete zde jen nápovědu v jakém patře, zbytek je taková hra "Najdi si sám!") a také se dozvíte, kdy máte zaplatit možné i nemožné. Dalších několik nástěnek najede na vedlejší stěně, získáte zde kontakt skoro na všechno a dokonce jste mohli hádat, jak vypadal který profesor, když ještě tahal kačera nebo cucal mléko mamince z prsu. Veliká legrace. Kdybyste byli milovníkem nástěnek či lidového umění, za vidění stojí i nástěnky, jež zdobí každou třídu. Najdete tu velice pestrou škálu pubertálních výlevů, přemalovaných hlav a vulgarismů.

Náhle moji pozornost plně zaměstnávají bílé kalhotky, které se přes tenké leginy hlásí o pozornost na zadku studentky nižšího gymnázia. Tohle je vždy světlým bodem dne, minimálně to navodí pocit, že jste lepší člověk, jelikož máte kalhoty, a případně se škodolibě usmějete. V celé hale slyšíte řev, jenž doplňuje poměrně hlasitý šum. Ozývá se vysoký jekot dívky, které je sotva pár let -náct. Lechtá ji podobně starý chlapec, ona mu to oplácí jekotem, který spíše vyzývá k pokračování, než že by naznačoval, že jí jeho chování vadí. Připomíná mi to hlasité námluvy mývalů, o nichž jsem nedávno četla velice zajímavý článek. Moje asociace pracuje na plné obrátky.

Popravdě, nevím na jakou hodinu jsem přišla. Splývá mi to v jeden celek, kromě dvou hodin jsem si z celého dne moc neodnesla. Možná tak špatnou náladu a emaily, co jsem vyřídila o hodině fyziky. Taky jsem stihla objednat dárky pro celou rodinu, tak šťastné a veselé!

Ten den byl jako řeka. Hodiny plynuly pomalu jako voda v klidné řece, jen tu a tam se objevil nějaký kamínek, na kterém jste se zachytili a něco udělali. Pak jste zase spadli a pluli dál, dokud se nevynořil další.

Celý dnešní den ve škole bych shrnula do citátu neznámého autora: "Přišel jsem, viděl jsem, nechápu, odcházím..."

Přeji vám hezký den, lepší než jsem měla dnes já.