Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• cesta do školy a zpět aneb den blbec
• popis děje nebo vypravování

"Zase škola!" odsekávám rozmrzele v okamžiku, kdy zazvoní budík. Vstávat se mi dnes opravdu nechtělo, i když nutno podotknout, to se mi nechce nikdy. Když už jsem se ale vybelhal z postele, čas na hodinách nemilosrdně ukazoval za pět minut 7 hodin! Což už mi naznačovalo, že dnešní den bude probíhat v trochu divočejším tempu...
Umytí zubů a veškerá hygiena by se dala bez pochyb přirovnat k zastávce v boxu ve Formuli 1. Nemluvě o kakau, které jsem dopíjel v mírném poklusu, a tak není divu, že polovina obsahu hrníčku skončila na mém triku. Situaci jsem rozmrzele ohodnotil slovy: "To je můj konec..."
Rychlými kroky vbíhám do pokoje a ze skříně vyndávám čisté triko. V mžiku si nazuji boty a peláším si to na zastávku.

Co krok, tím blíž, a čím blíž, tím autobus dál... Marná snaha mého vytrvalého sprintu. Autobusu jsem mohl už jen zamávat... Inu, co se dá dělat? Pozdní příchod mne nemine. Další autobus přijel do 5 minut. Veselým krokem do něj nakráčím a usednu na sedadlo, kde si v duchu říkám: "Teď už mě snad nic nepřekvapí!" Jenže v tu chvíli uslyším za zády hlas, nevěštící opravdu nic dobrého. Otočím se a už si to ke mně míří revizor. S úsměvem na tváři si hrábnu do zadní kapsičky u kalhot. V tento smutný okamžik mi úsměv ztuhne na rtech, neboť si uvědomím, že má peněženka i s obsahem uvnitř zůstala ležet doma na stole. S pokleslou hlavou revizorovi oznamuji, že jízdenku nemám, a tudíž zaplatím 500 korun. Bohužel, jezdit načerno se nevyplácí, tato situace toho byla jen důkazem... Naštěstí tohle bylo vše, co mě po cestě do školy potkalo.

Ve škole jsem třídní učitelce ihned po příchodu oznámil, že dnešní zaspání stálo mé velké "Já" nehorázných 500 korun. Třídní učitelka pochopila a na mou adresu jen pronesla: "Když se daří, tak se daří!"
Po zbytek dne se svěšenou hlavou rozjímám o dnešních třídních schůzkách. Ze snění mě probrala až nepříjemná věta: "Marek k tabuli!" Ano, byl to velký šok, připadal jsem si, jako bych šel na porážku. Zkoušení se odehrávalo v hektickém tempu, ale i přesto odcházím z bojiště neporažen. Trojka a tudíž i zlatá střední cesta stačila k mé spokojenosti.
Škola končí a já chvátám na příslušnou zastávku s vidinou domova.

Cestu zpět bych označil jako úplné fiasko. Chvíli vyčkávám na autobus. Hned po nástupu na mě doléhá pocit nejistoty. To snad ne! Že by opět!? "Ááááá, sakra, revizoři!" ...dalších 500 korun v hotovosti už opravdu nenastřádám, a tak se mnou zaměstnanci dopravního podniku sepíší nějaký protokol a bohudík jsem propuštěn z jejich spárů. Kronika černých pasažérů se opět rozroste o jedno jméno.

O chvíli později slyším zvonit mobil. Mrknu na něj a vidím jednu přijatou SMS zprávu, v níž stojí: "Marku, dneska se na třídní schůzky nedostanu. Mamka." Konečně si mohu vesele zařvat: "HURÁ!"

Oznámení rodičům o drahé jízdě autobusem bylo hořkou porážkou dne. Ačkoliv se má matka jeví jako klidný a vyrovnaný člověk, tak to pro mě věru nebyla situace jednoduchá. V hlavě se mi rodilo spoustu nápadů, jak a kde ukořistit 1000 korun. Jenže přece jenom nakonec vyhrála volba první, to znamená oznámit tuto věc rodičům. Matka pochopila, že nemá cenu se se mnou rozčilovat, a tak si výchovné řečičky raději nechala pro sebe. Odevzdala mi tisícikorunu a já se odporoučel ke spokojenému spánku. Ještě než jsem byl schopen upadnout do tvrdého spánku, ulevil jsem si po právě uplynulém dni vše říkajícími slovy: NEHODA NENÍ NÁHODA...

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/rozpravania/nehoda-nie-je-nahoda.html