Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• obrázek ďábla se v kodexu Codex gigas nachází na straně 290

Pro svůj popis obrázku jsem si zvolil vyobrazení ďábla z rukopisné knihy Codex gigas (Codex Gigas: The Devil's Bible), též zvané Ďáblova bible, který se nachází taktéž na hlavní stránce těchto internetových stránek.

Autorem tohoto kodexu i obrázku je údajně mnich, jenž se jmenoval Hermann, přezdívaný jako Samotář či Osamělý, který díky této ve 13. století napsané knize proslavil nejen podlažický klášter nacházející se u Chrudimi a jeho řád tehdejších benediktinů (známých také jako černí mniši, neboť jejich křesťanský náboženský směr se zaobíral smrtí), ale i celou Českou republiku. Můžeme tak směle tvrdit, že jde o naši nejstarší a nejznámější rukopisnou knihu ve světě.

Na unikátním obrázku můžeme pozorovat ďábla o velikosti téměř padesáti centimetrů, který zabírá skoro celou plochu jedné strany knihy Codex gigas. Vyobrazen je sám v prázdné krajině, již rámují dvě velké věže. Je nakreslen tehdy velice typickým způsobem, kdy tělo přebírá většinovou podstatu satyra, jenž se stal předlouhou pro veškerá ztvárnění padlých andělů. Jedinou výjimkou jsou zde nohy, kde namísto kopyt použil autor pařáty se čtyřmi prsty, aby tak umocnil tvorovu děsivost.

Výraz děsu, který v nás má tento obraz vyvolat, představuje orlí postoj (tzv. spreadeagle), krví zarudlé drápy, rozeklaný jazyk, ostré zuby, oči připomínající rozpálené uhlíky, čertovské podlouhlé rohy a hlavně zelenkavý obličej, co byl v době svého vzniku dozajista barevně sytější.
Bílá hermelínová bederní rouška nejspíš symbolizuje jeho nadřazenost a vysoké postavení vůči nám, smrtelníkům.

Jak je z obrázku patrné, autorem je laik, samouk, který - ač se pokusil vytvořit co nejpřesnější (tehdy známé) vyobrazení ďábla - udělal přespříliš chyb patrných nejspíše zcela každému. Příkladem může být drobná nesourodost pravé a levé části, výraz ve tváři, jenž namísto hrůzostrašné agonie vzteku nabírá dojmu jakéhosi zmatení samotného ďábla, nebo nepříliš propracovaný nos.

Přesto na mně obrázek, ačkoliv není dokonalý, zanechává dojem strachu, a to zejména díky své padesáticentimetrové velikosti, jež byla tehdy víc než jen troufalým počinem, který mohl být brán jako zvelebení padlého anděla.