Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pohádky jsou asi můj nejoblíbenější filmový žánr, ačkoli obrazovky sleduji opravdu málokdy. V posledních letech počet pohádek roste téměř nadsvětelnou rychlostí, jenomže ty opravdu kvalitní a hodné sledování přibývají pomalu.
Nejvíce mi však v paměti utkvěla pohádka, která letos oslaví své čtvrté narozeniny - Sedmero krkavců. Její starší sestra natočená v roce 1993 mne spíše děsí, ale tato mladší mi toho spoustu dala.

Hlavní postavou není klasická překrásná princezna ani statečný a oddaný rytíř, nýbrž naprosto obyčejná vesnická dívka Bohdanka žijící s rodiči - pekaři v malé chaloupce. Tohle drobné děvče si mě získalo svými nádhernými havraními vlasy. Ani od jejích hlubokých tmavých očí nelze očekávat, že by ve vás nezanechaly alespoň malou stopu. Svá malá ústa má zavřená snad jen tehdy, když spí. Tváře má buclaté a rudé od smíchu. Uši téměř nespatříte, protože jsou překryty její kučeravou hřívou. Abyste měli to štěstí, museli byste dívku vidět hezky učesanou a upravenou, což je vzhledem k její povaze prakticky nemožné.

Hubatějšího člověka aby pohledal. Možná i opice by se divily, že existuje něco mnohem drzejšího než ony. To, že je hubatá na rodiče, by bylo ještě vcelku omluvitelné, vždyť kdo z nás občas není? Jenomže naše malá rošťačka svou drzostí nejednou zaskočila i samotnou čarodějnici! Ovšem i zde platí tvrzení: Za vším hledej rodiče. Nebo spíše: Jestliže si nezíská dítě pozornost dobrotou, zkusí to zlobením. Tahle slečinka je chodícím příkladem obou těchto výroků.

Ale abych vám nepředstavila svou oblíbenou postavu jen z té horší stránky, raději zdůrazním, proč ji mám tolik ráda. To kvůli její statečnosti, kterou bychom mohli srovnávat právě se statečností mnohých rytířů. Ale v porovnání s naší hrdinkou by neuspěl ani jediný. Vždyť kdo jiný by dokázal zlomit kletbu vyřčenou vlastní matkou a tím zachránit své sourozence? I chrabrý rytíř by se tohoto úkolu zalekl. Jenomže naše malá Bohdanka se nenechala ničím zastrašit. Vzdala se všech mluvených i psaných slov, vůbec se nešla rozloučit se svými rodiči a holýma rukama vytrhala tisíce kopřiv i s kořeny. Pak kopřivy usušila a s pomocí zámeckých vymožeností (zamiloval se do ní totiž jeden z princů, synů královny Alexandry) ušila sedm košil pro své bratry. Nejenže se jí podařilo zlomit kletbu, ale také se nebála postavit zlu a odhalila skutečnou zlou čarodějnici, která páchala hříchy a škodila celému království. A hned se rošťačka ve vašich očích změnila, viďte?

Už jen vzdát se veškerých slov a několik měsíců, možná i let, nespatřit rodinu by bylo pro mne nepředstavitelné. I z tohoto důvodu tuto černovlasou statečnou dívku obdivuji a považuji za mnohem krásnější příklad pohádkové dobroty než všechny víly a princezny dohromady.