Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sedím doma v pokoji, koukám do otevřené učebnice a snažím se něco naučit. Po chvíli mě učení přestane bavit a začnu se rozhlížet kolem. První, co mě zaujme, je překrásný výhled z okna. Černá střecha sice brání pohledu na část mojí zahrady, ale kousek z ní jde přece jenom vidět. Čtyřnohé stvoření tmavší srsti pobíhající kolem plotu, nádherně zmodralý bazén nebo pomalu dozrávající ovoce, to všechno zde můžeme spatřit.

V sousedově zahradě jako každý den sedí on i jeho rodina v altánku a po jejich zahradě pobíhají dva pejsci, oba se srstí dohněda. Jako každý víkend opékají nějaké výborné jídlo na grilu, ze kterého se táhne nepřehlédnutelný dým. Velké stromy na jejich zahradě nedovolují kouknout se na pozemky dalších sousedů.

Rozhodně ale nezakrývají obrovský kopec pokrytý úchvatným lesem. Před kopcem svítí paneláky a nelze si nevšimnout kostela a ani mojí bývalé základní školy s hnědými hodinami, jež každých patnáct minut bijí podle toho, kolik hodin zrovna uběhlo. Utiší-li se v okolí veškerý hluk, kromě bití hodin můžeme zaslechnout i míč odrážející se od basketbalového koše na hřišti nedaleko odsud.

Ačkoliv většinu dne svítilo slunce, k večeru mu v jeho střílení paprsků bránilo počasí. Moc jsem se těšil na uklidňující západ slunce, mraky na nebi mi to však nedovolily.