Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

aneb Dnešní skoro jarní den

Mám dnes dobrou náladu, svítí teplé paprsky, je jasná obloha a mám s kamarády domluvený osvěžující bazén.

Teď sedím v lavici na hodině češtiny a hledím ven přes prachem zašpiněné okno. Hýbou se větve stromů, ptáčci zpívají a tu tam zaslechnu troubení vlaků a přejezd přes koleje. Už se těším, až vyjdu ven na čerstvý studený vzduch a půjdu po ještě studenějším chodníku. Kolem mě bude procházet mnoho dalších studentů, kteří zažívají podobný pocit jako já.
Bohužel si toto mohu pouze představovat, protože stále jen hledím z okna ven na jehličnaté stromy a bytové domky, které obklopují moji školu.

Z okna lze také pozorovat pole zapadlé bílým sněhem i lesy, které je obklopují. V dáli se dokonce vynořují malebné hory Krkonoše, ale za nimi už je jen prázdno a chlad.

Na vozovce, jež je nádherně prozářená světlem, se někdy mihnou i auta a lidé, co se pořád někam ženou. Čas pro mne plyne pomalu, ale pro ty na silnici nebo na chodníku velmi rychle.

Mezi stromy je také vidět malé kamenné náměstíčko zakryté studeným stínem. Na lavičce sedí nějací lidé. Nad čím asi přemýšlí? To se asi nedozvím, mohu jen hádat. Škoda že musím jít přemýšlet na něčím jiným, ale pohled to byl nádherný...