Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Prostrý
Cesta do školy začíná tím, že zamknu byt, sjedu výtahem ze třetího patra do přízemí a vyjdu před dům. Pak se vydám cestou mezi panelovými domy na zastávku. Na zastávce nastoupím do autobusu číslo 10. Nejprve projíždíme sídlištěm, pak obchodní zónou a kolem hřbitova. První zastávka je vedle Květinářství Na kopečku, kde vystoupí většina mladých lidí dojíždějících do školy a já si mohu sednout. Pak projedeme kolem několika domů, obchodů a kolem továrny "Friall". Druhá zastávka je na Černých mostech, kde se odpojí studenti Soukromého gymnázia, Střední zdravotnické školy a Střední průmyslové školy. Hned na křižovatce za Černými mosty autobus zahýbá na autobusové nádraží, kde je samozřejmě také zastávka. Pak se vrací zpět na hlavní Budějovickou ulici, kde se nachází domy a obchody. Poslední zastávka, na které nevystupuji, je také na této ulici a je přímo proti poliklinice. Pak už jen mineme obchod "Veles" a jedny semafory a jsme na zastávce přímo u mé školy, kde vystupuji. Vystoupím a jdu se přezout do šatny.

Umělecký
Je podzimní ráno, slunce pomalu vychází, ale nehřeje, obloha je šedivá jak z továrního komína. Z útulné chodby našeho domu vyjdu do mrazivého rána. Cestu na zastávku autobusu absolvuji spíše poslepu, protože je všude mlha hustá jako hrachová polévka. Na zastávce počkám na autobus číslo 10, který má jako vždy zpoždění, takže jsou na zastávce mraky lidí, kteří chvátají do práce nebo do školy. V autobuse tudíž není k hnutí, a tak cestuji na jedné noze, která ještě není moje. Nejprve jedeme kolem nemocnice na horní část sídliště, kde přistoupí další lidé, tudíž se už opravdu mačkáme jako sardinky v konzervě. Poté vyjedeme kruhovým objezdem na hlavní silnici a projíždíme kolem nově postavené obchodní zóny našeho sídliště. Přestože je teprve brzy ráno, hemží se to tu lidmi jako v mraveništi. Pak odbočíme vpravo a projedeme kolem hřbitova a dále pak kolem zahradnictví, vedle kterého se nachází zastávka. Zde naštěstí vystoupí část studentů a v autobuse je rázem volněji. Pak pokračujeme kolem závodu Friall, jehož barevná část svítí do ponurého rána jako maják. Po chvíli dorazíme k Černým mostům, mezitím, co lidé vystupují a nastupují, se zadívám na právě projíždějící vlak, který spolu s cestujícími veze i názory, nálady a pocity autora nasprejovaných na stěnách vagónů. Když se autobus znovu rozjede, odbočíme opět doprava směrem k autobusovému nádraží, kde je další zastávka. Pak se vracíme zpět, chvíli nás zdrží policista jménem semafor, nechá projet několik aut a pak už je řada na nás. Odbočíme doprava a projíždíme ulicí jménem Budějovická, která i přes množství domů a obchodů zeje prázdnotou. Předposlední zastávka mé ranní cesty je v této ulici přímo naproti poliklinice. Pak už projedeme jen kolem staré Sokolovny, věže Husitského kostela, která se pne k šedé zamračené obloze, a jsem přímo před mojí školou, kde vystoupím a jdu přes školní zahradu do šatny.