Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Můj pokoj, tedy spíše náš pokoj, se nachází v přízemí rodinného domu. Dělím se o něj spolu s mým bratrem Martinem. Má tvar obdélníku a jeho stěny svítí bílou barvou.

Když vstoupíme do našeho království, hned narazíme na společný pracovní stůl se dvěma počítači a k nim náležejícím komponentům. Napravo od vchodu do místnosti krášlí prostor nad pracovním stolem velká nástěnka se spoustou našich maleb a diplomů. Podél pravé stěny pokračuje až do rohu místnosti komoda, na které stojí velké terárium s dvěma zvědavými osmáky. Na protější straně přímo naproti vchodu visí nástěnná malba s roztomilou kočičkou a pod ní je můj kytarový koutek. Zbytek prostoru této stěny vyplňuje bratrův blok s postelí, obloženou horní poličkou, knihovničkou a šatníkem v barvě světlého buku.

Sluneční paprsky odrážející se na monitorech počítačů dopadají ze dvou poměrně rozměrných oken, z nichž je výhled do ulice s romantickými domečky v naší čtvrti. Okno je orientováno na východní stranu a o víkendu, když se ráno probouzím, tak mi jím do pokoje svítí sluníčko. Okna lemují modré závěsy s rozvernými delfíny a na podlaze také jako by se probouzelo moře, jelikož koberec má tyrkysově modrou barvu se světlejšími vlnkami. Pod oknem máme s bratrem spojené psací stoly zády k sobě, se zásuvkami po jedné straně. Ačkoli je stůl určen pro školní potřeby, bývá plný různých věcí, které se neustále vzpírají úklidu. Postoupíme-li dále doleva, téměř zakopneme o moji postel, jež má povlečení s motivem pláže. Lůžko je obloženo nábytkem symetricky s bratrovým blokem. Na stropě visí lustr ve tvaru nebeské klenby. Dveře jsou hnědé a prosklené, proto nimi večer nádherně prostupuje záře světel z vedlejšího obývacího pokoje.

I když bych raději občas měl svůj vlastní pokoj, nemůžu než souhlasit s rodiči, že být s bráchou je prima.