Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Můj pokoj, nebo chcete-li mé místo odpočinku, rozjímání a dalších aktivit, je vtěsnán do přízemí panelového domu, kde mám možnost zaslechnout kdejaký zvuk. Jedná se o zvuky různého charakteru, zejména o konverzace letitých obyvatelek našeho domu či zvuky automobilů a jiných dopravních prostředků doléhajíc z několika metrů vzdálené silnice. Pro mě je to úplně nezvyklý orchestr, když si vzpomenu, že mé předchozí bydliště se nacházelo ve dvanáctém patře, kde jsem občas zaslechl jen letadlo či kolem oken poletující rorýse, jež sídlili v útrobách střechy.

Nahlédnete-li do samotného pokoje, uzříte, že oplývám smyslem pro jednoduchost a funkčnost. Jako první si pravděpodobně povšimnete rudých závěsů, které v kombinaci se žaluziemi dokonale cloní světlu a vytváří v místnosti pološero, což mi velice vyhovuje a navozuje pocit jakési izolovanosti od okolního světa. Rozvinete-li věčně zatažené závěsy, spatříte už dnes nekonvenční topení z dob totality a nad ním pro změnu dvojici moderních oken z plexiskla lemovaných plastovým rámem.

Od oken směrem ke dveřím se táhnou bílé stěny dlouhé 6 metrů, podél nichž se na obou stranách v rozích u okenní zdi nacházejí dvě postele s úložným prostorem, přes které jsou přehozy s motivem gepardí srsti. Mezi postelemi se vytváří jakási ulička vedoucí k oknu, jež je obsazená nočním stolkem pod oknem u jižně postavené postele, na který obvykle pokládám právě rozečtené knížky, ale také se tam občas objeví malý květináč či kaktus, jenž tam pro mou lhostejnou péči moc dlouho nepobude. Mezi již zmíněným stolkem a severní postelí ještě zbývá zhruba 120 cm, které jsou využity pro křeslo v černém polstrování.

Blíže ke dveřím se podél jižní stěny nachází stůl ve tvaru "L", jehož kratší křídlo sousedí s postelí. Na zmíněném křídle leží skříň počítače typu desktop, na níž se tyčí monitor. Pod monitorem a kolem jeho "nohy" je takřka chaos, nalezneme tu mnoho předmětů či artefaktů, chcete-li to tak nazvat, jako jsou sluchátka, flash disky, medaile z posledních vodáckých soutěží, skřipec na nos, můj občanský průkaz a mnoho další, pro mě tak důležité veteše. Delší křídlo je permanentně obsazené klávesnicí a myší, navíc zde naleznete pomíjivý nepořádek, jenž signalizuje časový interval dne. Pokud zde nenaleznete nic jiného než klávesnici a myš, ocitli jste se tu v ranních hodinách. Naleznete-li na stole umaštěné nádobí, musel jsem zrovna poobědvat a lhostejně ho tu zanechat. A je-li stůl obsazený prázdným hrnečkem od kávy, několika plastovými lahvemi, hromadou sešitů a učebnic, tak jste mě přistihli po nervy drásajícím studiu do nočních hodin, kdy pro duševní i fyzické vyčerpání sklízím vše ze stolu a jdu spát, což vysvětluje po ránu uklizený stůl. A nakonec pod samotnou deskou stolu světlé barvy je zasunutá kancelářská židle a čtveřice zásuvek pro školní potřeby.

Dostáváme se ke vstupu do pokoje, který je osazen prosklenými dveřmi, jejichž dřevěné příčky a plochy jsou natřené bílou barvou. Otevřete-li je, tak těsně minou hranu delšího křídla už zmíněného stolu, což napovídá, že jižní zárubeň dveří se nacházejí několik desítek centimetrů od jižní stěny pokoje. Stojíte-li ve dveřích, po své levici ihned spatříte boční stranu tmavě mahagonové obývací stěny, která je přisunuta těsně k severní zárubni dveří.

Dosud jste měli možnost prohlížet si pokoj ze dveří, ale vstoupíte-li do středu místnosti a otočíte se čelem vzad, spatříte zbytek dosud neprobádaného prostoru. Pohlédnete na mahagonovou obývací stěnu zasazenou do zbylého, vámi neseznaného rohu místnosti od zárubně dveří až po severně postavenou postel. V obývací stěně ode dveří je jako první zasazena skříň s ramínky uvnitř, na ní leží menší skříňka. Těsně vedle stojí další část stěny, uvnitř které je prostor, kde se nachází černá televize s DVD přehrávačem, zbytek tvoří jedna skříňka pod a dvě skříně nad zmíněným prostorem.

Podél severní stěny se dále táhne knihovna, kde jsou patrné zejména knihy zabývající se historií, ale také zde naleznete různé encyklopedie, slovníky a dokonce romány. Pod knihovnou je prostor, na kterém vystavuji své plyšové kamarády a fotografie. Posledním kouskem stěny je prosklená vitrína, kde světu představuji mou největší chloubu dětství - sbírku sádrových vojáčku a modelů.

To vše je podtrženo tmavě fialovým kobercem, jenž je v kontrastu s bílým stropem a tmavými bodovými světly, která míří na všechny strany místnosti.

Můj pokoj se vám možná zdá moc tmavý a pobyt v něm by vás dováděl k depresím, ale opak je pravdou - tedy u mě to tak platí. Mám-li frustrující a depresivní den, vždy se těším, až se dostanu do svého pokoje, kde se zavřu a relaxuji. Je to svět, ve kterém zapomínám na zábrany, protože můj pokoj není jen místem, kde bydlím, ale místo, kde jsem sám sebou.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/opisy/opis-mojej-izby.html