Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z pohledu člověka, který se do školy vrací po několika letech

Zastavila jsem se před budovou Evropské obchodní akademie a zadívala se na její novou růžovou fasádu. V paměti mi ihned vyvstala fádní hnědošedá barva, kterou se budova pyšnila v době, kdy jsem tu studovala. Kolik už je to let?

Pomalu jsem otevřela velké vstupní dveře. Potěšilo mě, že i po opravách a rekonstrukci školy zanechali všechny dveře ve starém stylu - takové, aby vypadaly jako původní. Uvnitř na mě dýchla ta zvláštní atmosféra vzpomínek. Ve vstupní hale stále na stěnách visely tabule se jmény nejúspěšnějších studentů, jen jména se od té doby, co jsem tu byla naposledy, obměnila. V suterénu zůstaly skříňky pro studenty a malá tělocvična, v níž jsem se i já před několika lety pokoušela o nejlepší hvězdu a stojku. Poté, co jsem si tyto místnosti prošla, jsem zamířila do dalších pater, abych si prohlédla učebny. Široké schodiště se starým zábradlím mi připomnělo ty strkanice, smích a hovor studentů, který jsem zde také slýchávala, a posezení na lavičkách, jež stále stojí na chodbách. Myslím, že nic z toho se nezměnilo a i po tolika letech to tu o přestávkách vypadá stejně. I většina učeben mi pomohla vzpomenout si na má studentská léta. Vpředu tabule, před ní učitelský stůl a v řadách lavice s židličkami. Jen v místnosti, kde jsem si dříve zkoušela psaní na psacích strojích, nyní stály na stolech nové a moderní počítače. Před knihovnou, kam jsem se šla také podívat, jsem si všimla kopírky. Ani tu jsme neměli k dispozici. Ale po vstupu dovnitř jsem se vrátila o několik let zpět a opět cítila atmosféru, jakou na mě knihy vždy působí. Tu zvláštní úctu a respekt před moudrostí, kterou v sobě skrývají. Stály seřazeny na policích, sahajících až do stropu místnosti. K přístupu k nim sloužilo dřevěné schodiště s ochozem zhruba v polovině jejich výšky. To vše mi připomnělo, jak jsem se tu i já procházela a vybírala si povinnou četbu i knihy jen tak pro radost. Ale i tady se objevily vymoženosti nejnovější techniky - nechyběl zde počítač a kopírka určená pro profesory školy. Neodolala jsem ani chuti podívat se na půdu, kterou jsme ale pro výuku dříve nepoužívali. Celé podkroví bylo moderní, úplně nové. Učebny výpočetní techniky se střídaly s hezkými a útulnými třídami pro další předměty.

Odcházela jsem plna zvláštních pocitů. Spousta věcí se zde změnila, avšak některé zůstávaly stále stejné. Ale atmosféra školy je nezaměnitelná a já se sem ráda vrátila. Na svou obchodní akademii jednoduše nikdy nezapomenu.