Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Rozhodla jsem se uspořádat malý večírek na oslavu svých čtrnáctých a Nikiiných třináctých narozenin. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, kde budu párty pořádat, ale nic mě nenapadlo, proto jsem zatelefonovala své kamarádce, jestli by mi nechtěla pomoci, ta s nadšením souhlasila a do půl hodiny byla u mě doma.
Řekla jsem jí přibližně, co by to mělo být za oslavu a kolik by tam asi mělo být lidí. Zatímco jsem se snažila připravit seznam na nákup věcí, tak se Niki pustila do malování a psaní pozvánek, které jsme chtěly poslat pozvaným. Vybrání místa jsme chtěly nechat nakonec, jelikož nám bylo jasné,že u mě ani u Niki doma se to konat nemůže.
Pozvánky byly hotovy do půl hodiny a seznam na nákup víceméně také, zrovna jsme si namáhaly hlavu s vymýšlením místa, když Niki zazvonil mobil. Podívala se na display a oči jí zazářily štěstím, věděla jsem, že dostala spásný nápad. Když domluvila se svou babičkou, vše už bylo jasné, naše oslava se bude konat u ní na chatě.
Den před oslavou jsme s Niki nakoupily potřebné jídlo, pití a balónky, jelikož Niki řekla, že oslava bez balónků není oslava, a nechaly jsme se odvézt na chatu. Vzala jsem sebou rádio a propůjčila jsem si od sestřenice reproduktory, a tak jsme je ihned zapojily a daly je na verandu. Nafoukly jsme balónky a rozmístily je všude kolem, poté jsme připravily chlebíčky a daly je do lednice.
Druhý den jsme časně vstaly a s radostí zjistily, že je překrásné počasí, nasypaly jsme Chipsy, křupky a podobné věci do misek a nedočkavě vyčkávaly na desátou hodinu.
V 10:15 konečně dorazila většina pozvaných hostů. Přivítaly jsme se s nimi a naše malá párty mohla začít. Pustily jsme nahlas hudbu a zahájily diskotéku. Tancovali jsme až do 11:00, než přišli ostatní hosté, a poté jsme pronesly slavností projev.
Stouply jsme si s mikrofonem na verandu a současně zařvaly do mikrofonu: "Chvíli nám věnujte pozornost, jo?" Počkaly jsme, až se ostatní ztiší, a poté se Niki ujala slova: "Tak vás vítám na Andreině oslavě narozenin," a já dodala: "A já vás vítám na Nikiině oslavě." Rozesmály jsme se a naši hosté s námi.
"Počkejte chvíli," řekla jsem a zmizela dovnitř. Přinesla jsem tác s pitím, který jsem položila na stůl, jednu skleničku jsem podala Niki a stoupla jsem si se svojí vedle ní. "Na život!" vykřikly jsme obě a připily si.
Pak se podávaly chlebíčky, tančilo se, hrálo na slepou bábu a házelo s balónkami. Oslavava se protáhla až do nočních hodin. Okolo 22:00 jsme už zbyly jen já a Niki.. Pustily jsme si horor a do jedné koukaly na video, večer jsme sice měly trochu strach, ale to nám ani trochu nevadilo.
Dopoledne jsme umyly nádobí, posbíraly balónky a ostatní nepořádek. Zabalily jsme reproduktory a s nimi i rádio s mikrofonem. V poledne pro nás přijel Nikiin děda a odvezl nás obě domů. Cestou jsme se shodly, že takhle jsme se ještě nikdy nikde nebavily.