Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ocel je dnes v našem průmyslu díky své pevnosti, levnosti a trvanlivosti nejpoužívanější ze všech kovů.
Základní surovinou pro výrobu oceli je surové železo. To se vyrábí ze železné rudy, která je hned po hliníku nejrozšířenějším kovem v zemské kůře. Výroba surového železa se provádí ve vysoké peci, kam se dopraví směs vytěžené rudy, koksu a vápence. Ve vysoké peci probíhají chemické reakce, které pozvednou teplotu v dolní části pece až na 1900°C. Tím se veškerá ruda roztaví a klesá ke dnu pece. V průběhu dalších chemických reakcí se roztavená ruda zbaví všeho kyslíku a vzniká roztavené surové železo, Vápenec se do pece přidává proto, aby na sebe vázal různé nečistoty obsažené v železné rudě. Tato směs pak na roztaveném železe vytváří struzku, která roztavené surové železo chrání před opětovnou oxidací. Protože je struzka lehčí než roztavené surové železo, plave na něm a dá se snadno odstranit. Vzniklé surové železo je z 95% čisté a 5 % tvoří hlavně uhlík a stopové množství jiných prvků jako je např. síra, fosfor, mangan a křemík.
Ocel se vyrábí tím, že se v surovém železe sníží obsah uhlíku na 0,003-0,17%. V praxi se to provádí tak, že se ze železa praktický všechen uhlík odstraní a pak se ho přidává přesně stanovené množství. Vlastnosti oceli závisí především na obsahu uhlíku. Čím je obsah uhlíku v oceli vyšší, tím tvrdší je výsledný materiál. Přísadou dalších prvků lze vyrobit ocel se speciálními vlastnostmi, např. příměs chromu a niklu poskytují nerezovou ocel a mangan zvyšuje tvrdost oceli. Fyzikální vlastnosti oceli záleží i na tom, jak se ocel chladí. Zvolna chlazená ocel je kujná a houževnatá, rychle chlazená ocel je naopak tvrdá a křehká. Ocel se vyrábí buď v elektrické obloukové peci, kde se vyrábějí převážně speciální oceli, neboť zde lze lépe regulovat jejich složení anebo v konvertorech.
Výroba oceli v konvertoru probíhá tak, že se do konvertoru nalije roztavené surové železo z vysoké pece. K surovému železu se může přidat i železný šrot až do jedné čtvrtiny celkového množství. Do konvertoru se vhání proud kyslíku, který se sloučí s uhlíkem obsaženým v surovém železe a vzniká oxid uhelnatý a uhličitý, který odchází z konvertoru pryč. Přidaný vápenec během vhánění kyslíku reaguje s nečistotami a opět vytváří na povrchu taveniny struzku. Takto vyrobená ocel klesá ke dnu konvertoru, odkud se vypouští. Při vypouštění oceli se do ní přidají přísady potřebné pro výrobu speciálních ocelí. Po vypuštění oceli se z konvertoru odstraní struzka a celý proces je možno opakovat.
Protože se dnes ocel každodenně používá ve všech odvětvích průmyslu je důležité, aby byla její výroba levná a efektivní a její kvalita vysoká. Dnešní technické možnosti umožňují výrobu různých speciálních ocelí a ocelových slitin s mimořádnými vlastnostmi. Proto má výroba oceli před sebou ještě dlouhou budoucnost.