Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Po otevření těch osudných dveří se ocitnete tváří v tvář skupině na smrt vyděšených lidí. Všichni ten pohled znají, je to ten typ "Uteč, dokud máš čas, nebo skončíš jako já". Už se chcete otočit, ale vždy je někdo, kdo vám zablokuje únikovou cestu a navíc vás strčí dovnitř. A proto si jen sednete na volné místo někde v rohu a snažíte se z toho zlého snu probudit. Přes veškeré snahy odvrátit zrak vám vždy pohled sklouzne na některou z mnoha brutálních maleb na zdích, kde si lidé navzájem působí bolest. Zrak dokážete odtrhnout, jen když někdo vstupuje do Těch dveří. Tehdy se onen nebohý člověk hledajíc oporu dívá do očí ostatním, ale všichni mají co dělat, aby se sami nesesypali, natož aby někomu psychicky pomáhali. Se zjištěním, že je na to sám, třesouc se vstoupí. Přestože venku mrzne, v místnosti se netopí a okno je pootevřené, s každou uplynulou minutou se potíte stále víc. Přesto se ale klepete - strachem. Tváře těch, co jste viděli při vstupu, stále mizí, až zůstanete sami. Tou dobou se přehled o čase zcela vytrácí a zdá se to jako věčnost, než se na pokyn zpoza dveří zvedáte a přesouváte do "chřtánu obludy".
První, na co vám padne zrak, je souprava stříbrných řezadel, zrcátek, drátků všech velikostí a hlavně na malou, ale o to zákeřnější a obávanější vrtačku. To už jste ale dotlačeni na gumové křeslo, které se pod vaší váhou začne přesouvat až skoro ležíte. Jakmile křeslo ukončí své manévrování, skloní se nad vás osoba v bílém plášti s velkým zrcátkem na čele a hrozivým nástrojem v ruce. Ten vám okamžitě vpáčí do vašich hrůzou pootevřených úst a začne si něco mumlat. Netrvá to ani pět minut a už je hotový. Křeslo se přesune zpět do své původní pozice a vy stále ochromeni hrůzou čekáte, co bude dál. Se zjištěním, že už je to vše, se plni radosti vymotáte ven z té děsuplné místnosti, projdete teď už docela obyčejnou čekárnou a už jste venku před budovou. Ani nemůžete uvěřit, že to je za vámi, ale co, vždyť to vlastně nic nebylo...