Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dům, který budu popisovat, se nachází v Humpolci na rohu ulic Panskodomské a Dvorské. Zaujal mě svým tajemnem a zvláštní atmosférou.

Jeho majitelem byl dříve pan Pokštefl. Ten měl také v přízemí domu malé řeznictví. Během následujících let tato stavba několikrát změnila majitele a postupně zchátrala. Dům má čtvercový půdorys, přízemí a první patro oddělují dřevěné stropy, které jsou prolezlé červotoči. Na první pohled se zdá, že jakmile na ně člověk vstoupí, proboří se. Zdi domu postavili z kamene a úlomků cihel, což je při pohledu zvenčí okamžitě zřejmé, protože již nemají na sobě mnoho omítky. Boční část budovy, obrácená na západ, musí být podepřena dlouhými kůly, aby se nezřítila. Ale i přesto je tato stěna velmi vychýlena směrem k zemi.

Vytlučená dřevěná okna jsou otevřena dokořán a většina z nich visí jenom na jednom pantu. Když fouká vítr, strašidelně skřípou a narážejí do zdí, čímž způsobují zvuky, při kterých kolemjdoucím naskakuje husí kůže. Obzvláště v noci není vůbec příjemné projít touto ulicí.

Z jednoho okna ještě stále visí zažloutlá záclona jako připomínka toho, že v tomto domě žili a bydleli lidé.
Opravdu zajímavým dojmem působí to, že na holých zdech jsou vidět zazděná okna. Tato místa jsou poznat podle klenutých oblouků.

Další připomínkou původních majitelů domu je starý krámek v přízemí. Za malou zaprášenou výlohou zůstal ještě starý skleněný hrnek a staženou zrezivělou roletu už asi nikdy nikdo nevytáhne.

Dům má velmi zvláštně tvarovanou střechu. Je podobná střechám domů v nejstarší části města Humpolce, na Zichpili. Bohužel na ní již zahlodal zub času. Některé tašky chybí a jedna její část se už propadla, takže je vidět až na půdu, kde se povalují staré ztrouchnivělé trámy.

To, že se v uvnitř kdysi topilo, dokazují dva dříve krásné komíny. Jeden z nich vypadá tak strašně, že mám pocit, že díky sebemenšímu pohybu v domě spadne.

Před touto pochybně vyhlížející stavbou se nachází menší "zahrádka". Rozhodně se nedá srovnávat se zahradami, které vidíme dnes. V husté spleti stromů, keřů a plevele skoro ani není vidět zrezlý, nahnutý, rozpadající se plot.

Z vyprávění mého pradědečka vím, že to kdysi býval velice pěkný dům. Za jeho zdmi prožilo svůj život mnoho lidí, odehrálo se tu mnoho osudů. Dům však stojí dál a nese v sobě spoustu neodkrytých tajemství...

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/opisy/zvlastny-dom.html