Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2018 (podzim) znělo Jak mohl vzniknout název obce ... a jednalo se o vypravování o tom, jak mohl vzniknout název jedné z obcí VYZNAČENÝCH ve výchozím textu

Jak už tomu bývá, každá obec skrývá nějaké to tajemství. Nemůže být tedy divu, že i na naší otravné obci něco je. Samozřejmě metaforicky řešeno. Pocházím z obce, kde v minulosti o otravy nebylo nouze. Dnes naštěstí jsou všechna čarodějná doupata uzavřena a jednou za rok na Halloween se tam pořádají exkurze.

V dobách dávných až předávných, kdy ještě draci střežili vysoké věže a princové vysvobozovali princezny, se kupci usadili v údolí řeky Ploučnice. Zakládali tam osady a nová hospodářství. I žili si tam spokojeně a vcelku nerušeně, když jednoho dne přijel zámožný kupec s celou svou výpravou. Neptal se, vůbec ho nezajímalo, že jej místní usedlíci nevidí rádi.
"Co bych taky mohl čekat od konkurence!" láteřil si pro sebe cizinec.
Tento cizinec nebyl jen tak obyčejný. Vysoký a štíhlý muž s vousem temným jako noc. On vlastně celý působil jako noc, vždy chodil oblečen v černém hábitu a jinou barvu snad na sobě nikdy neměl. S ním přicestovala i jeho početná družina. Většina z nich byla ženského pohlaví a všechny byly podobně temné jako on. Celá ta výprava přitáhla odněkud z východu, jak se zdálo, a s sebou přivezla značné množství prapodivných artefaktů, kamenů, přívěšků, šňůrek a dalších podivných předmětů. Mimo to dovezla také až podezřelé množství zavařovaček.

Co se celé té bandě musí nechat, nikdy s nimi nebyl problém. Tedy, s tou původní sestavou nebyl problém! Ten nastal až o dvě generace později. Vzhledově se stále drželi vzoru svých předků, ale jejich činnost se ubírala jiným směrem. Vykládali budoucnost, věštili z karet, vařili lektvary. To bylo v dobách, kdy už politika měla svůj nemalý význam, a tak se není čemu divit, že se na tom snažil kdekdo vydělat. Pokud jste byl za dobře s vládcem, měl jste úrodnější kus půdy, možnost vzdělání pro děti i menší desátky. Opak byl téměř neslučitelný s normálním existováním.

V obci se rozšířil takový nešvar - každý měsíc měla nového panovníka. Ne snad proto, že ten předchozí by byl neschopný, ale protože svůj úřad opustil zcela nečekaně. Stačil první pokus o jakoukoli reformu či změnu zavedených pořádků a panovník zmizel. Takhle asi po čtvrté náhlé výměně ve vedení se i ty zavedené pořádky začaly pozvolna rozpadat. Obec se nacházela ve stádiu rozkladu, když byl obecní radou do čela zvolen jistý Evžen Kašmil, pocházející ze třetí generace zámožného kupeckého klanu. Po svých předchůdcích byl první, který přežil svůj měsíc ve funkci a kromě toho, že dal obec trochu dohromady, zlegalizoval konání své rodiny - ať už šlo o věštectví či léčení pomocí lektvarů.

Obyvatelé obce byli až překvapeni a začalo se proslýchat, co tak asi za tím bude.
"Určitě to bylo promyšlené! Tohle není náhoda!" ozývalo se ze všech stran jednoho večera v místní knajpě.
I domluvili se, že vyšlou četu sledovat onu zvláštní skupinku.
"Aby nás v té kouli ještě neviděli..." povzdechl si vylosovaný člen výzvědného týmu.
"Co blázníš? No snad bys tomu nevěřil!" rozkřikla se na něj manželka a zároveň hlavní organizátorka celé té špionáže.
Vydali se na cestu k tomu podivnému obydlí. Oknem pozorovali dění uvnitř, avšak moc toho neviděli skrze hustou páru uvnitř. Chvíli tam tak tiše stáli a potom se rozhodli mlčky odejít každý po svém. Na druhý den se sešli, aby se podělili o své dojmy.
"Vůbec tomu, co dělají, nerozumím...ale vím, že se mi to nelíbí," postěžoval si jeden.
"Vsadím se, že ty výpary by byly schopné člověka otrávit!" nadhodila jiná.

Tato myšlenka jako by se stala bernou mincí. Od té doby se místní přestali s celým klanem čarodějů stýkat, milého Evžena defenestrovali z obecního domu nehledě na fakta o zmizení předchozích panovníků, a po krátkém čase se celá skupina sbalila a rozhodla se přesídlit. Jediné, co po nich zbylo, je ten rádoby jedový opar na místě jejich původního obydlí a od něj odvozený dnešní název - Jedovary.